Málokomu se v aktuální tvorbě podařilo tak přesvědčivě zachytit současné frustrace bývalého východního bloku jako slovenskému triu Čad na novince Bastard.
Tradičně poselství o neutěšené, bezvýchodné sociální situaci nepřichází z nahrávek popových interpretů, ale z undergroundu. Novinka slovenské trojice je doslova protkána strachem z neschopnosti uchopit svůj osud pevně do rukou, vzepřít se předurčenému zařazení, z upadání do letargie nebo potlačovaným hněvem.
A jak aktuální – a přitom nadčasový – je postřeh, že zlo není něco, jehož původcem je ten, na koho někdo ukáže prstem, ale že může být něčím, co vyrůstá zevnitř, z vlastních pochyb, nejistoty, úzkosti.
Čad dávno nejsou nováčky – přednedávnem oslavili dvacáté výročí – a dávno mají i vlastní zvuk. Ano, i v žánru, kde je volného místa jako v rakvi, si lze vytvořit výraznou identitu.
Její součástí je nejen nelehké rozhodnutí zůstat u rodné slovenštiny, ale i k dokonalosti dobroušený zvuk skutečně srovnatelný se světovou špičkou i výrazná identita vizuální.
Popsat skladby zasvěceným by znamenalo rozdrobit je do dlouhého seznamu, z jakých subžánrů punku, metalu a hardcoru Čad čerpali inspiraci. Stručně lze říct, že jde o osobitou variantu spojení punku, metalu a „špinavého“ rokenrolu v duchu, v němž Motörhead uvedené inspirace začali spájet před čtyřmi desetiletími. Tedy krátké, syrové úderné skladby s výraznými melodiemi a refrény.
Kromě výše již uvedeného činí novinku výjimečnou texty, témata i jejich uchopení, ale především to, jak ladně se trojice vyhnula tradičnímu úskalí příbuzných nahrávek, totiž aby se s přibývajícími minutami písničky nezačaly slévat.
Autor je spolupracovníkem redakce
Čad: Bastard
Vydal: Vandal Records
Hodnocení: 80 %
