Než vlil z lahvičky vodu Tichého oceánu symbolicky do vln Atlantiku, našlapal Pavel Kadlíček po Kanadě skoro deset tisíc kilometrů. Jel na kole sám, jak je zvyklý ze svých cest po Evropě. V sedle strávil přerovský dobrodruh téměř čtyři měsíce, často mimo civilizaci. Vše potřebné si vezl na kole, jeho náklad vážil šedesát kilogramů. Vrátil se opálený a plný zážitků. Jeho dětský sen o Kanadě ale pořád trvá. „Vnitřně jsem tu cestu ještě neukončil,“ říká Kadlíček.
Vypadáte trošku pohubleji, než když jste odjížděl do Kanady.
Shodil jsem pět kilo. Nejčastěji jsem se živil tuňákem, rýží, fazolemi a špagetami.
Ale Kanadu si asi budete spojovat s jinými jídly?
To ano. Albertu s neskutečnými steaky, Ontario a Newfoundland se skvělými rybami, hlavně treskami. V provincii Québec jsem si zase oblíbil hranolky zalité hustou omáčkou se sýrem. Říkají tomu poutine. Co se pití týká, vybaví se mi opravdu čistá voda, kterou jsem si doplňoval na benzínkách. Každá pumpa měla vodu trochu jinou. A vzpomenu si i na šílenou chuť kanadské kávy. Zážitkem bylo, když jsem v Québeku objevil malý český rodinný pivovar.
Jak vypadal váš běžný den v Kanadě?
Vstával jsem kolem sedmé, posnídal vločky s jogurtem, sbalil se a stavil jsem se někde poblíž na kafe. Zhruba kolem deváté jsem vyjel a šlapal. V osm večer už jsem většinou měl vybrané místo na spaní. Jak jsem se posouval časovými pásmy na východ, tak už byla v tu dobu tma. V noci jsem v kuse naspal maximálně pět hodin. Spíš jsem se převaloval a každou chvíli mě budily zvířecí návštěvy.
Setkání se kterým zvířetem na vás zapůsobilo nejvíc?
Všechna byla úžasná. Splnil se mi sen spatřit medvěda grizzlyho a nechtěně jsem se setkal i s velkým černým medvědem, který přišel k mému stanu. Potkal jsem i losa, kojoty a u moře velrybu. Místní mě hned na začátku cesty ubezpečili, že pokud nechám zvířata na pokoji, nic by se mi nemělo stát.
Bál jste se někdy po cestě o život?
Na některých úsecích Transkanadské dálnice, kdy velké kamiony projížděly centimetry kolem mě, a to i v dešti. Jednou mě ve dvě ráno navštívili opilí a zdrogovaní mladí lidé a světlicemi se trefovali do mého stanu a pak i do mě. Ale kromě psychické újmy se mi naštěstí nic nestalo.
To tedy byl zážitek.
Mám i silnější. Jednou jsem se před bouřkou musel ukrýt do napůl zbořené chatrče, kterou jsem zevnitř zavřel. V noci, za hřmění blesků a hromů, mě někdo na pět vteřin chytil za ruku. Spadl jsem ze stolu, na kterém jsem spal, nemohl jsem našmátrat čelovku a celou tu dobu jsem anglicky křičel a lapal po dechu. Když jsem rozsvítil, nikdo tam nebyl.
Jak vydrželo náročnou cestu vaše kolo?
Od svého mechanika jsem měl kolo skvěle připravené. Ale při přepravě mi letecká společnost zdeformovala přední vidlici, takže jsem jel bez odpružení. V Britské Kolumbii při stoupání do jednoho průsmyku mi upadla šlapka a musel jsem sedmdesát kilometrů dojet jen o jedné. Pak jsem asi šestkrát přetrhl řetěz a nakonec tři sta kilometrů před cílem kompletně utrhl celou přehazovačku. Střídavě jsem pak jel na nejtěžší převod nebo kolo tlačil.
Bylo těžké nasednout každé ráno znovu na kolo a šlapat?
Vůbec ne. Naopak jsem se těšil. Člověk má spíš problém zastavit, protože se chce před spaním podívat, jak to vypadá za tou další zatáčkou.
Co vás na celém výletu nejvíc překvapilo?
Vstřícnost tamních lidí. Zajímali se o každý den mé cesty, mávali na mě a troubili z aut. To mi dodávalo energii. Mohl bych hodiny vykládat o českých emigrantech, kteří mě u sebe nechali přespat nebo se jen zastavili na kávu a vyprávěli mi své životní příběhy. Potkal jsem i plno cestovatelů a cyklistů. Silné zážitky mi připravili hlavně Nando Padros, který jede na kole kolem světa, a Gianluca Ferrari, což je extrémní biker. Jezdí v divočině po šotolině a říkal, že se musím jet podívat do Patagonie.
Jste frontman přerovské kapely D.U.B music. Máte i nějaké hudební zážitky?
Zajímaly mě hlavně vlivy irské a skotské hudby na ostrovech Cape Breton a Newfoundland. Řadová angloamerická muzika mě moc neoslovila, ale vidět některé folklorní muzikanty v akci byl zážitek. Sbíral jsem v Kanadě inspiraci a pro naši novou desku jsem složil čtyři písničky.
Co jste si z Kanady kromě zážitků přivezl?
Osm espézetek, které jsem sbíral po příkopech, patnáct kšiltovek, jež jsem nacházel podél cest, a koupil jsem si indiánské náhrdelníky a náramky. V příkopě v Ontariu jsem našel půlmetrovou plyšovou opici, která se stala po cestě mým partnerem a přivezl jsem si ji domů jako hlavní suvenýr.
