„Lidé si zvykli na to, že roboti jsou tvrdí, hranatí, a to jen proto, že jsme doposud nebyli schopni vytvořit je z jiných materiálů. Chceme změnit tento zažitý koncept lidského vnímání,“ vysvětlil pro list Harward Gazette Michael Tolley, který se na vývoji robota podílel. Podle Tolleyho mají měkcí roboti, respektive roboti s měkkými částmi těla velký potenciál při záchranných operacích či situacích, kdy nemůže být nasazena jak lidská síla, tak ani ta dosavadní robotí - Tolley zmiňuje třeba plížení se sutinami po zemětřesení či jiných katastrofách.
Měkcí roboti již dříve existovali, byli však vždy mnohem menší a hlavně jim chyběla „nezávislost“ – vždy do nich vedly kabely a dráty, které je napájely a dávaly jim instrukce. Nový výtvor inženýrů z Harvardu si nicméně na svých zádech nese jak procesor, tak baterii a dokáže se tedy pohybovat nezávisle. Jeho tělo je obaleno speciální silikonovou gumou, břich má potažen kevlarem, který jej činí nehořlavým, a váží tři a půl kilogramu.
Tým inženýrů nyní pracuje na tom, jak robota naučit pohybovat se rychleji. Zároveň na Harvardu doufají, že do podvědomí veřejnosti „zasejí“ myšlenku na to, že robot nemusí být vždy jen hranatá plechová věc, které by se lidé měli dokonce bát či od které by hrozilo v případě větších průmyslových kusů riziko úrazu, pokud by se člověk vyskytoval v jejich těsnější blízkosti. Otázkou jen zůstává, kolik lidí bude ochotno se vyskytovat v blízkosti harvardského „vetřelce“.
