Wiesnerová: hudba je můj svět | E15.cz

Wiesnerová: hudba je můj svět

Motlová Žaneta

Dalším opavským třiatřicátníkem seriálu generace 77 je hudebnice Markéta Wiesnerová. Učí na univerzitě i konzervatoři.

Hudba ji provází už osmadvacet let. Od pěti roků hraje na klavír a od dvanácti na varhany. Markéta Wiesnerová se narodila ve znamení Vodnáře, je krásná, inteligentní, zaneprázdněná žena a starostlivá máma jedenáctileté Evy. „Vystudovala jsem muzikologii v Olomouci. Už na vysoké škole se mi narodila dcera a tak trochu pootočila můj život jiným směrem,“ popisuje Wiesnerová. A pootočila ho radikálně. „Měla jsem tehdy úplně jiné představy o životě i o tom, co chci dělat. Měla jsem odjet studovat do Cambridge a možná bych vedla ten všední šedý život, naplněný ambicemi a kariérou, který vedou ostatní,“ uvádí. Nemá pocit, že by jí tím něco uteklo. „Měla jsem možnost vyzrát, uvědomit si správné životní hodnoty a priority,“ říká. Je snílek, už jako dítě často utíkala do světa fantazie. „Bezstarostné dětství střídaly opakované výslechy na StB, které byly v rodině na denním pořádku. U nás se zásadně odlišovalo, co se řeklo doma a venku,“ líčí Wiesnerová.
Německou větev její rodiny po válce odsunuli, strýc emigroval do Rakouska, rodiče doma měli zakázanou literaturu. „Doba, do které jsem se narodila, byla těžká. Byl to čas velkých křivd, udavačů a pouličních výborů rozhodujících o životě jednotlivce. Domovní prohlídky a výslechy se staly běžnou záležitostí,“ vzpomíná Wiesnerová.
Najde však i kladné stránky. „Byli jsme nuceni vážit si věcí. Na vše se čekala fronta, nebyly mobily, počítače, a na čem jsme se domluvili, to platilo. Slovo mělo větší váhu a hodnotu,“ říká.
Hudba je její láskou i povoláním. „Cesta k mé profesi byla přímočará. Po studiu jsem hned po nástupu na konzervatoř učila odborné předměty. Hudba byla můj život, můj svět, jen jsem si to nechtěla dlouho připustit,“ popisuje.
Co obnáší práce kantora? „Ze začátku jsem po nocích dělala přípravy, poslouchala hudbu, rozebírala noty a opravovala písemky. Neměla jsem vůbec čas a proklínala jsem všechny, co vytváří vtipy o kantorech. Ale mám samozřejmě svou práci ráda, je smysluplná, můžu ovlivnit stovky mladých lidí,“ směje se Wiesnerová.
Učení jiných je pro ni školou života. „Vyučování dospívajících a ještě k tomu na umělecké škole, to je nebezpečná kombinace s každodenní zábavou. Práce mi dala obrovské zkušenosti, a to nejen pedagogické, ale i lidské. Vzala mi ideály, o kterých už vím, že neexistují,“ říká Wiesnerová.
Volné chvíle tráví s dcerou a jejími vtipnými příběhy. „Ráda poslouchám hudbu a na druhé straně miluji ticho, povídám si s dcerou, relaxuju s knížkou v ruce. Píšu dopisy, básně, miluju staré věci jako noty, nábytek, obrazy. Probouzejí ve mně touhu poznávat historii,“ popisuje.

Kristův věk? Zlom

Baví ji cestování a poznávání nových krajů, lidí a jejich zvyklostí. „Je mi dobře mezi vtipnými, vzdělanými a šarmantními lidmi, kteří jsou spokojení a vyrovnaní sami se sebou, nekritizují, rostou a poučují se z vlastních chyb. Miluju italskou kuchyni, francouzskou operu, procházky v přírodě a nesnáším bájnou dokonalost, intriky, závist a lež. Ten, kdo závidí, nevěří sám sobě a svým schopnostem,“ říká.
Nejdůležitější jsou pro ni rodina, harmonie, optimismus, vděčnost, pokora, úcta, vášeň a zápal pro různé věci. „Kristův věk je rozhodně radikálním životním zlomem. Čím dál tím více přemýšlím nad životem, vím, co chci a co nechci. Chci dělat dobré a užitečné věci, něco, co ty mladé lidi skutečně nadchne a skutečně osloví,“ odkrývá své poslání.
Nepovažuje se za výjimečnou Opavanku. „Snažím se řídit mottem ‚Buď trpělivý a žij s vědomím, že všechno, co hledáš, najdeš, pokud na to budeš připraven a budeš to očekávat‘,“ dodává na závěr.

Autor: Motlová Žaneta
 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!