Chvíli to vypadalo, že tahanice kolem výměny ministra kultury vládní partnery stmelila. Nebylo by divu, jde o mocenský spor mezi hlavou státu a předsedou vlády, potažmo celým kabinetem. Protivníkovy semknuté šiky nejsou nikdy ničím příjemným a ani Miloše Zemana tato vidina nemohla těšit. Stačilo ale chvilku počkat a v koaličních řadách nastávají hádky a trhliny. Prezidentovi se muselo ulevit.
Drobné slovní přestřelky mezi vládními stranami se objevovaly už v uplynulých týdnech. Ať už šlo o tvrzení, kdo tahanici způsobil, či výzvy, kdo ji má řešit. Zcela otevřená válka slov mezi koaličními partnery ale vypukla až nyní. Premiér a šéf ANO Andrej Babiš v rozhovoru pro sobotní Právo obvinil sociální demokraty, že „celý problém“ kolem ministra kultury si vyrobili sami a že je to výsledek jejich vnitrostranického boje. Předáci ČSSD v pondělí v témže listu kontrovali mj. slovy, že premiér „to zjevně nezvládá a hledá, na koho by svou neschopnost hodil“.
Ne, že by v koalici ANO a ČSSD – komunisty nechme nyní stranou - předtím panovala nějaká idylka. Spory se vynořovaly a zase zanořovaly, ať už šlo o přebírání zásluh za to či ono přilepšení, nebo naopak o hledání viníka toho či jiného problému. Za situace, kdy si jedna ze stran pohrává s myšlenkou na odchod z vlády, mohou být ale podobné slovní přestřelky toxické.
Na obzoru jsou navíc další témata, která v sobě skrývají notný potenciál sporu. Od nápadu ministryně financí na zrušení superhrubé mzdy a alespoň kosmetické snížení daní – což by rozpočet připravilo o pár miliard hodících se k rozhazování – přes projednávání rozpočtu až po vidinu finální auditní zprávy z Bruselu týkající se premiéra.
A samozřejmě je tu výběr nástupce po Antonínu Staňkovi. Miloš Zeman sice v pondělí konečně oznámil, že jej odvolává k poslednímu červenci. Stále ale není ani zdaleka jisté, zda nakonec vyhoví požadavku ČSSD na jmenování Michala Šmardy.
Vinit ze všeho prezidenta by bylo nespravedlivé a nesmyslné. Nicméně i jemu muselo být jasné, že vyvolání a protahování sporu kolem ministra kultury koalici dříve či později rozhádá. Tak proč tomu ještě trošku nepomoct. Alespoň malinko rozklížená vláda jeho mocenským ambicím vyhovuje mnohem víc než koaliční monolit.
Miloš Zeman sice nemá natolik silné postavení, aby mohl uplatňovat historií osvědčenou politiku „rozděl a panuj“. Někdy ale stačí i takové „rozhádej a panuj“.
