Skladba práce se kvůli AI mění, ale junioři budou dál potřeba. Propouštění je krátkozraké, říká HR šéfka společnosti Everpure

Evropu často svazuje nejistota kolem regulací, lidi potom strach z vlastních chyb. V době AI však vítězí ten, kdo se nebojí riskovat a je otevřený novým věcem. „I právník nebo jiný odborník dnes musí umět zahrnout umělou inteligenci do své práce, místo toho, aby se držel starých pořádků,“ říká Niki Armstrong, šéfka pro HR a právní záležitosti ve společnosti Everpure.

Co s nástupem AI vidíte na trhu práce?

Ubývá důraz na tradiční hlubokou odbornost. Mnohem důležitější je schopnost učit se, přizpůsobovat se, umět používat AI a zároveň vědět, kdy je potřeba vlastní úsudek. Na to musí uchazeči o práci reagovat. 

Často se řeší, že už nejsou tolik potřeba juniorní lidé. Je to pravda?

Skutečně mizí některé úkoly, které dřív dostávali na starost začínající zaměstnanci. To ale neznamená, že junioři už pro firmy nejsou důležití. Naopak, bez nich nebudou ani senioři, což může řadu odvětví dostat do problémů. Samozřejmě je nerealistické tvrdit, že žádná pracovní místa nezmizí. Technologie vždy měnila skladbu práce a AI není výjimkou. Otázkou není, jestli budou tatáž místa existovat i za pět let, protože pravděpodobně nebudou. Důležitější je, jak to uchopíme. Ideálně tak, že rutina zůstane na AI, zatímco juniorní lidé se dřív dostanou k zákazníkům a k řešení složitějších problémů.

Co říkáte na postup některých technologických firem, které propouštějí klidně třetinu programátorů?

Ne vždy je to jen kvůli umělé inteligenci. Některé firmy mohou mít i další důvody, ať už tempo růstu, změnu strategie, jiné rozdělení kapitálu nebo jednoduše fakt, že v předchozích letech nabíraly víc lidí, než potřebovaly. Obecně je pravda, že AI mění vývoj softwaru a vývojář, který ji umí používat, pracuje mnohem rychleji. Pokud ovšem některé firmy propouštějí s tím, že lidi kvůli ní nahradí, je to velmi krátkozraké řešení. Nemyslí na to, co bude zítra. A netýká se to jen programátorů, ale také právníků, lidí z HR, marketingu nebo financí. Ve Spojených státech se řešila firma, která propustila juniory a vsadila na technologii. Nakonec utratila za tokeny tolik, že by bylo levnější nechat si lidi. Pokud je pro firmu jediný argument pro AI propouštění zaměstnanců, pak přichází o obrovskou příležitost. Protože o tom to vůbec není.

Na co se tedy soustředit?

Například na to, jak být s produkty rychleji na trhu a zrychlit uzavírání obchodů. Nebo jak pomoci právnímu, personálnímu či finančnímu týmu, aby se zbavily rutiny a věnovaly se strategické práci. Nejde nám primárně o snižování nákladů. Důležitější je, abychom do budoucna mohli dál fungovat a byli konkurenceschopní. Proto do výzkumu a vývoje reinvestujeme víc než pětinu našich tržeb.

Co dnes očekáváte od uchazečů o zaměstnání? Může mít dobrá znalost AI nástrojů větší hodnotu než formální vzdělání?

AI gramotnost rychle přešla od konkurenční výhody k úplnému základu, který se od uchazečů očekává. Je dobré umět nástroj odpovědně používat, vědět, jak si vytvořená data ověřit a kdy je zpochybnit. Firmy se obecně učí oddělovat formální kvalifikaci od skutečných dovedností. Stále častěji hodnotí, co všechno člověk umí, jak rychle se učí, jak řeší problémy. To bude do budoucna minimálně stejně důležité jako to, odkud přišel a jaký má diplom. Ale nikdy bych neřekla, že vysokou školu už nemá smysl studovat. Studium rozvíjí řadu schopností a dovedností, buduje disciplínu i širokou síť sociálních kontaktů. Naopak stavět kariéru na jednom konkrétním nástroji smysl nedává, technologie se příliš rychle mění.

Co by měl dnes udělat každý, kdo se bojí, že ho umělá inteligence v práci nahradí?

Nemá cenu s AI soupeřit, spíš ji musíme využít k tomu, abychom ve své práci dosahovali co nejlepších výsledků. S tím souvisí odvaha měnit stávající zvyklosti. I právník nebo jiný odborník dnes musí umět zahrnout umělou inteligenci do pracovního procesu, místo toho, aby se držel starých pořádků. S týmem hodně mluvíme o tom, jak zefektivňovat. Řešíme, které kroky by se z procesu daly vyškrtnout a co lze automatizovat, aby nám zbyl čas na důležitější práci. Pak to jednoduše zkusíme a buď se nový postup osvědčí, nebo ne. Důležité je nebát se zkoušet a klidně někdy selhávat. Hodně vás to může posunout i v kariéře, byť třeba ne po tom klasickém žebříčku.

Jak to myslíte?

Posouvat se můžete nejen směrem nahoru, ale také do stran. Můžete růst napříč obory nebo zkoušet dílčí věci mimo vaši hlavní expertizu. Proto se mi víc líbí pojem „kariérní prolézačka“, který dle mého dobu AI velmi dobře vystihuje.

Spousta lidí se ale bojí riskovat, nechtějí se potýkat s neúspěchem…

A to je právě velká škoda, ze svých chyb se přece nejlépe učíme. Krátce poté, co jsem ve firmě převzala HR, jsme spustili nový nástroj. Rychle jsme zjistili, že to byl špatný nápad, a tak jsme se vrátili ke starému. Vzali jsme to jako lekci, abychom to příště udělali lépe. Vždy svému týmu říkám, aby to zkoušeli. Maximálně se vrátí k původnímu postupu, nic horšího se stát nemůže. Jiné je to samozřejmě u velkých věcí, jako jsou akvizice nebo bezpečnostní otázky, ale u těch menších týkajících se třeba změn pracovního postupu nebo dodavatele chybu napravíte velmi snadno. To vnímám jako důležitou roli firem. Je třeba, aby své zaměstnance povzbudily a vytvořily takové prostředí, kde se lidé nebudou bát experimentovat.

V souvislosti s umělou inteligencí se hodně mluví o kritickém myšlení, které je potřeba. Nemůže ho ale samotná technologie oslabit?

Určitě může, ale jen když jí to dovolíme. Když si řeknu o odpověď, kterou následně zkopíruji a jdu dál, nechala jsem veškeré myšlení na ní – a to je špatně. Já naopak s AI diskutuji, často si řeknu o argumenty, proč se v danou chvíli mýlím. Nechci, aby mi stále přitakávala. Nebezpečím není AI jako taková, ale intelektuální pasivita při jejím používání.

Jak si Evropa vede v nasazování technologie ve srovnání s USA? Pomáhá nám konzervativnější přístup, nebo nás spíš brzdí?

Evropa bere důvěru, soukromí a odpovědné používání umělé inteligence velmi vážně, což je jedině dobře. Je ale velký rozdíl mezi promyšlenou správou a zbytečným vyčkáváním. Myslím, že inovovat lze i rychle, a přesto odpovědně. Rizikem pro Evropu nejsou samotné regulace, ale spíš to, že vytvářejí zbytečné překážky a nejistotu, kvůli kterým se firmy bojí něco dělat. Rozdíl v produktivitě mezi Evropou a Spojenými státy existuje, ale nerada bych ho připisovala jen umělé inteligenci. USA jsou obecně pokročilejší v nasazování inovací do praxe. Umí vytvářet firmy, které dokážou růst. Mají víc rozvinuté kapitálové trhy, vyšší podnikové investice a integrovaný trh.

Přesto má vaše firma velké centrum výzkumu a vývoje v Česku. Co vás sem přivedlo?

Talent. Česko má silnou technickou a inženýrskou tradici, výborné univerzity a lidi, kteří se nebojí řešit složitější problémy. Praha je pro nás klíčová, protože z týmu vycházejí skvělé inovace.