Stát hledá úspory, změnou vymáhání ale může přijít o 1,5 miliardy ročně

Vláda schválila návrh státního rozpočtu na rok 2027 se schodkem 386 miliard korun. Zároveň řeší, jak zmenšit státní aparát. Ve stejné době ale připravuje také změnu, která jde opačným směrem. Část vymáhání veřejnoprávních pohledávek, včetně nedoplatků zdravotních pojišťoven, má převzít Finanční správa. Podle propočtů exekutorské komory může tato změna znamenat každoroční propad inkasa zdravotního pojištění přibližně o 1,5 miliardy korun už v prvním roce. Při započtení částek vymožených v dalších letech může být rozdíl ještě vyšší.

Finanční správa evidovala ke konci roku 2024 nedoplatky ve výši 37,8 miliardy korun. Daňovou exekucí v roce 2025 vymohla 5,7 miliardy korun. Její reálná efektivita vymáhání se tak pohybuje zhruba mezi 10 až 15 procenty.

Rozdíl je i ve způsobu práce. Podle dostupných údajů míří 93 procent exekučních příkazů Finanční správy na bankovní účet, zatímco další způsoby využívá jen omezeně. Soudní exekutoři naopak mohou kombinovat více způsobů výkonu a pokračovat i tam, kde postižení účtu nebo mzdy selže.

Zdravotní pojišťovny získají podle kalkulace Exekutorské komory prostřednictvím vlastního vymáhání a soudních exekutorů během prvního roku ze svých pohledávek zhruba 2,3 miliardy korun. Pokud by stejný objem pohledávek přešel pod Finanční správu, dá se inkaso podle výše uvedené efektivity vymáhání odhadovat na 800 milionů až jednu miliardu korun. Rozdíl by tak činil přibližně 1,5 miliardy korun ročně.

Méně úředníků, ale současně stovky nových míst?

Finanční správa zaměstnává na vymáhání 921 lidí, Česká správa sociálního zabezpečení (ČSSZ) dalších 293. Mzdové náklady těchto 1 214 zaměstnanců dosahují přibližně 815 milionů korun ročně.

Převzetí další agendy navíc nebude personálně neutrální. Správa bude podle kalkulací komory potřebovat přibližně 150 až 300 dalších pracovníků, což představuje asi 200 milionů korun ročně navíc. Vzniká tak rozpočtový paradox: vláda diskutuje o desetiprocentním snížení počtu pracovních míst ve státní správě, ale současně připravuje změnu, která může vyžadovat stovky nových zaměstnanců.

Stát platí aparát bez ohledu na výsledek

V případě Finanční správy nese personální, technologické i provozní výdaje stát. Náklady na vymáhání tak ve výsledku hradí daňoví poplatníci ze svých daní, a to bez ohledu na to, kolik se skutečně podaří vymoci. U soudních exekutorů veřejný rozpočet obdobný fixní aparát nefinancuje, přímé náklady na jejich činnost tak činí nula korun.

Současný model zdravotních pojišťoven přitom funguje tak, že část pohledávek si vymáhají samy a komplikovanější či neúspěšné případy mohou předat soudnímu exekutorovi. Převod na Finanční správu by tuto logiku změnil. Stát by měl vytvořit další kapacity, nést jejich fixní náklady a podle dostupných dat zároveň vybrat méně.

Stát by měl hledat miliardy tam, kde už dnes leží

Debata o veřejných financích se často soustředí na nové daně nebo škrty. Existuje ale i třetí cesta, a to zvýšit efektivitu výběru peněz, které už veřejným rozpočtům náleží. Finanční správa, ČSSZ, zdravotní pojišťovny a další instituce evidují desítky miliard korun nevymožených pohledávek. Exekutorská komora proto navrhuje opačný postup: dluhy, které tyto subjekty po určité době nevymůžou samy, by předaly soudním exekutorům jako součásti systému, který si stát před pětadvaceti lety sám vytvořil.

Jen u pohledávek Finanční správy by takový model mohl, podle odhadu komory, přinést v prvním roce 6,8 až 8 miliard korun.

Nejde tedy primárně o spor institucí, ale o ekonomickou otázku, jaký model přinese vyšší výnos při nižších nákladech. Pokud stát v době vysokého deficitu zavede systém, který by snížil inkaso o zhruba 1,5 miliardy korun ročně a zároveň zvýšil náklady na aparát, měl by doložit, proč je taková změna ekonomicky výhodná.

Autor je viceprezident Exekutorské komory ČR