Česká média se během příprav na Jízdu dragounů rozdělila nebývale ostře; obvyklí podezřelí se činili. Z jedné strany se linula prohlášení o spojenectví, až se člověk bál, že uslyší z úst třeba takového ministra obrany větu typu „se Spojenými státy na věčné časy a nikdy jinak“. Z druhé strany zurčel proud ruské propagandy, od brutálně přímo placené až po chytře kultivovanou; od Sputniku přes Parlamentní listy až po Novinky.cz. Jim v odpověď bubnovali na poplach prokonvojoví aktivisté jako Václav Marhoul nebo Pavel Šafr. Zaplaťbůh za jejich práci, ptáte-li se, na které straně sporu stojí tento text.
Diskuse zhusta vypadala podle toho. V amerických médiích dostávali hlas příznivci i odpůrci konvoje, v ruských figurovali prakticky jen odpůrci. (To dobře odráží fakt, že Putinově Moskvě záleží na českém veřejném mínění více než Obamovu Washingtonu.) K autorovým oblíbeným argumentům patřily u protiamerického tábora ekologické námitky a obavy o stav vozovek po průjezdu konvoje.
K největším hitům proamerického tábora zase patřilo tvrzení, že konvoj „není demonstrace síly, nýbrž demonstrace spojenectví“. Jako by slova do úst obou stran vkládaly neandrtálské tajné služby. Do toho všeho občas promluvil prezident Zeman, který pro takové organizace dělá už dlouho.
Lítost i vztek
Svého druhu vítězem mediální přestřelky se stal někdejší soudce Jiří Vyvadil, jenž si vydobyl pozornost svou redefinicí významu slova nepříčetnost. Z obou táborů zazněla domněnka, že šéf Spolku přátel Ruska pracuje pro jejich protivníka. Platíte jeho protiamerické výpady, tvrdili příznivci konvoje. Platíte ho, aby nás zdiskreditoval, tvrdili protiameričané. Ani jedna strana nevěřila, že by kdokoli na světě prostě mohl být takový vyvadil.
Pozoruhodnou věc o Češích vypověděla online anketa Svobodného fóra, podle níž v 70 procentech respondentů vyvolával Vyvadil smích, jedenáct procent jich pociťovalo vztek, sedm procent lítost a jedenáct procent zanechaly jeho kousky bez emocí. Zajímavou informaci přinesl i jeden z dalších průzkumů veřejného mínění: konvoj považovali za akt agrese NATO vůči Rusku ponejvíce lidé s nízkým vzděláním, důchodci a ženy.
Co přesně způsobuje zvýšenou koncentraci slabomyslnosti v těchto skupinách, už řečeno nebylo, ale třeba ten jev lze nějak marketingově využít. To je také ten nejcennější poznatek z Jízdy dragounů – samozřejmě kromě toho, že pokud ji Putin a jeho lidé plánovali proměnit v jakýsi český antimajdan, neuspěli. Protentokrát.
| Chcete něco dodat? Souhlasíte, nebo jste proti? Reagujte prostřednictvím facebookových komentářů, které můžete psát přímo zde pod článkem. |
|---|
| Čtěte v nové Strategii |
|---|
| Aktuální komentář vychází v dubnovém čísle měsíčníku Strategie, kde si dále můžete přečíst rozhovor s generální sekretářkou blížícího se hokejového mistrovství světa Markétou Štěrbovou, dále se dozvíte o tom, že nebýt partnerů se soukromého sektoru, Česko by se jen těžko zúčastnilo světového Expa 2015 v Milánu. Mezi další významné články patří materiál o marketingovém kolotoči kolem Madonny či setkání s Jánem Simkaničem z Internet Infa, podle něhož nemá dnes na internetu jisté nikdo nic. Dubnová Strategie vychází 24. 4. 2015. |
