Evropa otáčí a snaží se zachránit produkci pohonných hmot. Česko neví, co chce
Čtěte e15 v Googlu přednostně
Nastavte si e15 jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.
- Starý kontinent přišel od roku 2009 o téměř pětinu kapacit rafinérií.
Kritici mimořádné daně varují, že sektor ještě více oslabí.
Litva se bojí o jediný provoz v celém Pobaltí.
Palivová krize, vyvolaná geopolitickou situací, přiměla Evropu k nečekanému kroku: snaze o záchranu odvětví fosilních paliv. Brusel vnímá úpadek evropských rafinérií jako jednu ze slabin energetické bezpečnosti kontinentu a chce ho zvrátit. Aktivní je v tomto směru i Česko, které ale zároveň chystá mimořádnou daň, přezdívanou lex Orlen.
Současná situace ukazuje, že ceny pohonných hmot nejsou přímočaře navázány na prostupnost Hormuzského průlivu a hodnotu ropy. Důležitá je také kapacita globálních rafinérií. A do jisté míry jejich preference výroby určitých typů pohonných hmot, i když mají omezenou manévrovatelnost v poměru paliv. Svět se potýká především s nedostatkem nafty a podle expertů se nedá čekat, že problém letos pomine.
Rafinérie mají za sebou dlouhé období útlumu
Analytici podotýkají, že Evropa je v tomto směru zvlášť zranitelná. „Desetiletí politických pobídek, jako jsou daňová zvýhodnění, způsobila, že vozový park v Evropě je mnohem více závislý na naftě než v regionech, jako jsou například Spojené státy,“ řekl Deutsche Welle Georg Zachmann z energetického think tanku Bruegel. Mezi nově prodanými osobními auty tvořily loni dieselové vozy zhruba desetinu, podle některých zdrojů jich ale celkově v evropském osobním vozovém parku zůstává více než třetina.
Evropský komisař pro energetiku Dan Jørgensen nedávno varoval, že geopolitická nestabilita a dlouhodobé napětí v dodávkách nafty by měly sloužit jako budíček. Rafinérie na kontinentu v tomto tisíciletí zažívají neradostné období. Klesá jejich počet i zpracovatelská kapacita. Velký úpadek nastal po finanční krizi a pak už se tento trend nepodařilo zvrátit. Od roku 2009 se v EU, Británii, Norsku a Švýcarsku snížila kapacita podle oborové organizace Concawe z 809 milionů tun ročně na 658.
Součástí tohoto poklesu bylo i Česko, kde v roce 2012 kvůli vysokým cenám ropy, malé poptávce po naftě a nízkým maržím skončila rafinace v pardubickém Paramu. Zpracovávalo se tam ale jen malé množství suroviny. Země jako Francie, Itálie a Německo přišly za necelé dvě dekády o desítky milionů tun kapacity.
Brusel nechce být závislý na dovozu
V současnosti domácí rafinérie zajišťují 85 procent potřeby nafty na kontinentu. Brusel došel k závěru, že nestačí sehnat další dodávky paliv zvenku, ale je potřeba zvýšit domácí produkci. „Musíme tento trend zvrátit a zajistit, aby Evropa disponovala dostatečnými a flexibilními rafinérskými kapacitami. Dnes i v budoucnu. Nejde jen o otázku ekonomické konkurenceschopnosti, ale také o otázku bezpečnosti,“ uvedl koncem minulého měsíce Jørgensen.
Brusel už zahájil rozhovory s rafinériemi, aby prozkoumal způsoby, jak zvednout výrobu paliv. „Budeme pracovat na zvýšení produkce rafinérských aktiv v Evropě. Průmysl předložil několik návrhů, které musíme posoudit,“ přislíbil Jørgensen. Zatím není jasné, jestli půjde o opětovné zprovoznění uzavřených zařízení, rozšíření stávajících, nebo investice do nových.
V záchraně rafinérií jsou podle Euronews zvlášť aktivní středoevropské země Polsko, Česko a Slovensko, které žádají dlouhodobou strategii k ochraně provozů. Tvrdí, že Evropská komise musí uvést své klimatické cíle do rovnováhy s potřebou zachovat domácí rafinérské kapacity. Ačkoli vítají záměr Bruselu, chtějí konkrétní opatření, která by zajistila konkurenceschopnost tohoto odvětví a ochránila jej před budoucími výpadky v dodávkách.
Česká daň je dle kritiků překážkou v rozvoji zpracování ropy
Varšava přitom podotýká, že nejde pouze o civilní sektor, ale dostatek pohonných hmot je klíčový i pro obranu. „Tváří v tvář válce na našem východním křídle musíme zaručit zdroje nezbytné pro zásobování našich ozbrojených sil,“ zdůraznil náměstek polského ministra energetiky Wojciech Wrochna.
Česká vláda Andreje Babiše (ANO) ale zároveň chystá mimořádnou daň na stávající dvě české rafinérie. Obě vlastní společnost Orlen Unipetrol, součást polské skupiny Orlen. Svaz průmyslu a dopravy vyzývá vládu, aby od záměru ustoupila, nebo alespoň zmírnila parametry daně. Tvrdí, že opatření může přispět k oslabení rafinérské a petrochemické výroby. „Cílem hospodářské politiky by mělo být posilování domácí výrobní základny, nikoliv vytváření dalších překážek pro její rozvoj,“ uvádí.
Proti plánu se ohradil i Orlen Unipetrol s tím, že ohrozí schopnost společnosti investovat do rozvoje rafinérií. „Každá miliarda odvedená na mimořádné dani bude chybět při financování modernizace rafinérií, provozní bezpečnosti a dekarbonizačních projektů. Tyto investice jsou přitom nezbytné pro splnění přísných emisních požadavků Evropské unie a pro zachování naší konkurenceschopnosti. Jedině tak budeme schopni prostřednictvím stabilních dodávek pohonných hmot i nadále podporovat českou ekonomiku a podílet se na zajištění energetické bezpečnosti České republiky,“ vzkázal šéf firmy Mariusz Wnuk.
Cestou je odklon od ropy, tvrdí Zelení
Orlen se rozhodla mimořádně zdanit i Varšava. Litva, kde Orlen také působí, naproti tomu prozatím došla k závěru, že daní nechce riskovat zhoršení vztahů s Varšavou. „Rizika jsou vysoká, zatímco potenciální dopad je malý,“ konstatoval litevský ministr financí Taurimas Valys.
Polská společnost v současnosti z finančních důvodů zvažuje, že zruší projekt k prodloužení životnosti litevského závodu na zpracování ropy Mažeikiai, jediné rafinérie v celém Pobaltí. To by mohlo vést k uzavření provozu. Vláda země přitom loni označila modernizaci podniku za projekt strategického významu.
Evropský záměr podporovat zpracovatelské kapacity ropy koliduje se zelenými unijními plány a čelí kritice environmentalistů. Například europoslanec z německých Zelených Michael Bloss tvrdí, že z uzavírání rafinérií nelze vinit zelenou politiku. Současný stav je výsledkem klesající poptávky po ropě a snižování rafinérských marží. „Byla to obchodní rozhodnutí a poptávka po ropě bude i nadále klesat, takže pravděpodobně byla správná,“ prohlásil.
Sedmadvacítka by se podle něj nyní spíše než na opětovné zvyšování kapacit měla soustředit na změnu poptávky. Spuštění nových provozů potrvá roky a kontinent stejně zůstane zranitelný kvůli závislosti na dovozu ropy, argumentuje. „Evropa by měla investovat své peníze do elektrifikace silniční dopravy, logistiky a železniční nákladní dopravy. To také znamená dále neoslabovat normu CO2 pro automobily a nákladní vozy. Každý ústupek je hlasem pro větší závislost na naftě,“ dodal Bloss.
