Česku hrozí krize péče. Bez prevence nebude delší život zdravější, shodli se experti na konferenci Age of care
Čtěte e15 v Googlu přednostně
Nastavte si e15 jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.
- Česko vyčerpalo demografickou dividendu, do roku 2035 by podle odhadu ekonoma Aleše Roda mohlo v zemi chybět zhruba 40 tisíc lůžek
- Až 60 procent dospělých Čechů nemá zdravou hmotnost. Chronické choroby a problémy s plodností mohou signalizovat zdravotní potíže dávno před důchodem.
- Dopady stárnutí na rozpočty, nutnost reformy prevence, novou generaci nositelné elektroniky i budoucnost lázeňství a genetiky rozebírali přední experti na konferenci Age Of Care 2026 pořádané e15.
Medicína nabízí stále více možností, jak předcházet nemocem a prodloužit život ve zdraví. S rostoucím množstvím informací je ale stále důležitější rozlišovat, co skutečně funguje a co je jen marketingový slib. Dlouhověkost, prevence a dopady stárnutí populace patřily k hlavním tématům konference Age Of Care 2026, kterou pořádala e15. Praktické využití nových technologií a diagnostiky si účastníci mohli prohlédnout v doprovodné Experience Zone.
Česká populace neodvratně stárne a kolem roku 2050 má podle demografických předpovědí žít v zemi dvojnásobek lidí starších 80 let. Už dnes přitom v Česku neformálně pečuje o své blízké několik set tisíc lidí, podle některých odhadů až milion. Podstatná část sociální i zdravotní péče leží právě na jejich bedrech. V bloku věnovaném financování zdravotní a dlouhodobé péče upozornil ekonomický stratég České asociace pojišťoven Aleš Rod, že Česko definitivně vyčerpalo takzvanou demografickou dividendu, kdy příznivý poměr pracujících bez potíží financoval seniory.
„To období skončilo a už se nevrátí,“ konstatoval Rod s tím, že stárnutí provází i historicky nejnižší porodnost. „Pokud máme určitý objem prostředků, který rozdělujeme mezi stále více lidí, a tento balík zůstane stejný, nebo se zmenší, společnost jako celek logicky nebude bohatnout,“ připomněl.
Nastupující zlom podle ekonoma nelze vyřešit jediným parametrickým škrtem. „Demografickou změnu lze řešit dvěma krajními způsoby. Buď budeme všichni pracovat zhruba do 73 let, což by matematicky odpovídalo věku odchodu do důchodu, nebo naše děti budou o 33 procent produktivnější než my, aby nás dokázaly uživit. Ani jedna z těchto krajních možností není příliš realistická, takže budeme muset jednotlivá opatření kombinovat,“ vysvětlil Rod.
Cestu vidí v souběžném zvyšování vnitřní efektivity a kontrolovaném zapojení privátního kapitálu, který však nesmí nahradit veřejnou záchrannou síť. „Role soukromých zdrojů ve zdravotnictví i sociální péči má být jednoznačně komplementární, nikoli substituční. Pokud soukromým zdrojům neumožníme přirozeně a pod kontrolou vstupovat do systému, může dojít k tomu, že člověk bude člověku vlkem,“ varoval.
Zásadní brzdou je současná struktura výdajů, kdy většina prostředků končí v lůžkových zařízeních na úkor levnější terénní péče. Nemocnice tak často suplují sociální služby. „Už teď se v nich každý den odehrávají desítky případů, kdy lidé zůstávají na akutních lůžkách pouze proto, že je není kam přeložit. Vnitřní neefektivita způsobuje, že utrácíme více peněz méně účelně,“ popsal Rod. Připomněl, že v regionech mimo fakultní nemocnice se odehrává 73 procent akutní péče, a upozornil na blížící se nedostatek kapacit. „Odhaduji, že by nám v roce 2035 mohlo chybět přibližně 40 tisíc lůžek. Na přípravu ale nemáme mnoho času, zvlášť když vezmeme v úvahu, jak dlouho v Česku trvá cokoli postavit,“ uvedl.
Vedle rozšiřování kapacit je podle něho nutné zaměřit se na lidi dávno před důchodem, především na takzvanou sendvičovou generaci pečující souběžně o rodiče i děti. Jelikož je český fiskální model silně závislý na odvodech ze mzdy, úbytek práceschopných lidí ohrožuje samotné fungování státu. Proto je nutné tlačit na prevenci a duševní zdraví už u dnešních třicátníků a čtyřicátníků. Závěrečné doporučení účastníkům konference formuloval ekonom pragmatickou zkratkou: „Stát bude potřebovat každého z vás na trhu práce zhruba do 70 let, tak se o sebe dobře starejte, abyste to vydrželi.“
Život s nemocí
Délka života se v Česku sice prodlužuje, ale nůžky mezi celkovým věkem a lety prožitými v plném zdraví se nebezpečně rozevírají. V bloku zaměřeném na udržitelnost a systémové reformy na to poukázal ředitel Všeobecné zdravotní pojišťovny Ivan Duškov. „Od 62 let žije valná většina naší populace s chronickým onemocněním,“ upozornil šéf největší tuzemské pojišťovny na realitu, která bez systémové reakce ohrozí dostupnost péče i výkonnost celé ekonomiky. Klíčem k odvrácení kolapsu je podle něj celoživotní prevence, která mimo pravidelného pohybu zahrnuje také kontroly u praktického lékaře nebo screeningy. „V některých ohledech je účast na screeningu poměrně vysoká, ale stále máme kam růst,“ vysvětlil s tím, že včasný záchyt karcinomu ve stádiu jedna nebo dva násobně zvyšuje šance na uzdravení.
VZP proto začala využívat finanční motivaci a některé příspěvky z fondu prevence podmínila absolvováním pravidelných prohlídek. „Za tři nebo čtyři roky se účast u praktických lékařů zvedla o třináct procentních bodů,“ vyčíslil Duškov pozitivní efekt adresného tlaku na pojištěnce. V budoucnu se však systém musí posunout od plošné prevence k personalizované medicíně za využití umělé inteligence. Jako příklad uvedl Singapur, kde algoritmy dokážou na základě zdravotních údajů odhadovat riziko rozvoje diabetu v následujících třech letech.
Zároveň pojmenoval strukturální nerovnováhu financování: akutní lůžková péče v Česku spotřebovává téměř polovinu všech výdajů na zdravotnictví, zatímco kapacity následné péče zůstávají ve srovnání se zeměmi OECD hluboce podprůměrné. Cestou je rozvoj domácí péče i telemedicíny podle vzoru britského vzdáleného monitoringu pacientů, který šetří finance a urychluje rekonvalescenci. Bez privátního kapitálu se však modernizace neobejde.
„Řešením mohou být PPP projekty, jen musí být správně uchopeny,“ upřesnil ředitel VZP a zdůraznil, že nejde o privatizaci zdravotnictví. Začít by se dalo v oblasti laboratorní diagnostiky, kde by takové projekty mohly přinést rychlejší diagnostiku za méně peněz.
Longevity jako podmnožina lázeňství
Zatímco moderní medicína a technologie hledají nové cesty k dlouhověkosti, tradiční obory ukazují, že základy zdravého životního stylu existují stovky let. V bloku věnovaném investicím do zdraví a péče vystoupil spoluzakladatel Lázeňského fondu Miroslav Liška s tezí, že fenomén longevity není pro lázně konkurencí, ale jejich přirozenou podstatou.
„Longevity je podmnožinou lázeňství. Když se dnes bavíme o prevenci, výživě, spánku nebo zdravé mysli, je to něco, co se v lázeňství řeší už celá staletí,“ prohlásil investor. Lázeňské domy však podle něj nesmějí ustrnout v minulosti. Musí jít s dobou a trendy, ne se jen držet tradiční léčby. „Je to o investicích do vybavení, personálu a nových kapacit.“
Tato modernizace nese konkrétní výsledky například ve Františkových Lázních, kde fond koncentruje většinu svých aktivit. „Dnes máme zhruba třicet tisíc klientů ročně a více než polovinu tvoří samoplátci – lidé, kteří přemýšlejí o svém zdraví, sledují trendy a jsou ochotni si péči sami zaplatit bez příspěvku pojišťovny,“ upřesnil Liška. Ačkoli se průměrný věk hostů kvůli stárnutí populace drží kolem šedesátky, do lázní stále častěji míří i mladší generace a rodiny s dětmi.
Lázeňský sektor se přitom v posledních letech vyrovnává se strukturálním šokem v podobě odlivu zahraničních návštěvníků, což zasáhlo zejména Karlovy Vary po odchodu ruskojazyčné klientely. „Lázeňská péče je tam na ústupu, a to je škoda,“ poznamenal Liška, jehož fond chce v Karlových Varech pomoci vybudovat infrastrukturu a přilákat domácí klientelu podobně, jako se to po výpadku německých hostů za pandemie podařilo ve Františkových Lázních.
O potenciálu oboru svědčí i úspěšný fundraising fondu, který míří daleko za hranice klasických pobytů. „Budujeme celý ekosystém,“ uzavřel investor s odkazem na souběžné budování lůžek následné péče pro seniory a specializovaných klinik úzce provázaných s lázeňskou medicínou.
Když technologie hlídá cévy
Cesta k dlouhověkosti se vedle lázeňské prevence stále častěji opírá o data z chytrých zařízení, která se z pozice lifestylových doplňků posouvají k certifikované medicíně. V bloku zaměřeném na nositelnou elektroniku představila tisková mluvčí Huawei CZ/SK Marie Fajstavrová novou generaci hodinek Watch D3, jejichž vývoj reaguje na potřebu přesného a kontinuálního monitoringu kardiovaskulárního systému. Hlavní technologickou inovací je integrace fyzické miniaturní manžety přímo do řemínku. Přístroj tak krevní tlak neodhaduje pouze pomocí optických algoritmů, ale manžeta se na zápěstí skutečně nafoukne.
Zařízení vznikalo ve spolupráci s akademickými pracovišti, například Univerzitou v Liverpoolu a curyšskou nemocnicí, kde data z hodinek pomáhají sledovat fibrilaci síní a spánkové abnormality. Klíčovým nástrojem pro rychlou orientaci uživatele je integrovaná funkce Health Glance. „Během devadesáti sekund provede soubor měření zahrnující krevní tlak, EKG, srdeční frekvenci, úroveň stresu i ztuhlost cévního řečiště. Vytvoří ucelenou zprávu, kterou lze vyexportovat a předat přímo ošetřujícímu lékaři,“ uvedla Fajstavrová s tím, že hodinky nenahrazují klinickou péči, ale mohou upozornit na možné zdravotní odchylky.
V kontextu stárnoucí společnosti nabízí technologie také řešení pro rodiny, které pečují o své blízké na dálku. Funkce Health Community umožňuje sdílet zdravotní údaje seniorů a upozornit příbuzné na nebezpečné odchylky tlaku nebo srdečního rytmu. Nositelná diagnostika navíc míří přímo do rehabilitačního sektoru. Společnost na konferenci oznámila pilotní projekt se slovenskými lázněmi Brusno a pečovatelskými službami, kde se bude v praxi sledovat, jak se zdravotní parametry klientů vyvíjejí během čtrnáctidenních lázeňských pobytů.
Mýtus pouhé disciplíny
Představa, že k optimální postavě i zdraví stačí banální poučka „méně jíst a více se hýbat“, v klinické praxi naráží na realitu. V bloku věnovaném obezitě jako celospolečenské hrozbě otevřely lékařka Petra Belko a sportovní lékařka Marie Skalská z Centra sportovní medicíny debatu o tom, proč prosté počítání kalorií selhává. „Bohužel to tak jednoduše nefunguje. Počítání kalorií vychází z laboratorních hodnot, které nelze mechanicky aplikovat na lidské tělo. Roli hraje věk, hormony i genetika. Obezita je chronické, multifaktoriální onemocnění, ačkoli ještě před několika lety bylo i mezi lékaři troufalé ji takto přímo označovat,“ uvedla Belko a varovala před spoléháním na mýtus „fit fat“. Patologické změny na cévách, kloubech či játrech totiž dlouho nemusí způsobovat žádné potíže.
Tvrdá statistická data o stavu české populace představila lékařka Skalská. Přibližně 60 procent dospělých v Česku dnes nemá zdravou hmotnost, přičemž po 55. roce věku si normální váhu udrží pouhých 27 procent lidí. Upozornila také na limity běžného indexu BMI: „Nejméně pětina lidí, kteří se považují za relativně zdravé a mají BMI 26 nebo 27, tedy hodnoty odpovídající mírné nadváze, už může spadat do kategorie klinicky významné obezity. Tito lidé si mohou zadělávat na infarkt nebo mozkovou mrtvici, aniž by o tom věděli.“ Zásadní roli podle ní nehraje samotné číslo na váze, ale metabolicky aktivní viscerální tuk a celková zdatnost: „Lidé s nadváhou, kteří se pravidelně hýbali, měli ve studiích stejné kardiovaskulární riziko jako lidé s normální hmotností.“
Masivní nástup moderní farmakoterapie, zejména léků ze skupiny agonistů receptoru GLP-1, mění pravidla hry, vyžaduje však přísný lékařský dohled. „Nejde o berličku, nýbrž o léčbu. Pokud má člověk chronické onemocnění, je pravděpodobné, že ji bude muset užívat dlouhodobě,“ zdůraznila Skalská. Belko pak poukázala na alarmující případy extrémní dětské obezity, kde jde doslova o přežití a morální poučky o slabé vůli selhávají: „Mluvíme o patnáctiletých dětech vážících 160 až 170 kilogramů, dosavadním českým rekordem byla dokonce čtrnáctiletá dívka s 270 kilogramy. V takových případech může být medikace jedinou léčbou, která jim zachrání život.“
Lékařky zároveň varovaly před svévolným přerušováním terapie bez trvalé změny životního stylu, protože tělo se po redukci tuku brání biochemickými změnami: klesá hladina hormonu sytosti leptinu a stoupá hladina hormonu hladu ghrelinu. „Studie ukazují, že pacienti rok po vysazení semaglutidu v průměru nabrali zpět přibližně dvě třetiny původně ztracené hmotnosti,“ upozornila Belko. Zdůraznila však, že přínos léčby začíná dávno před dosažením vysněné konfekční velikosti. „Pokud člověk sníží svou hmotnost o pět až deset procent, klesá riziko diabetu druhého typu přibližně o polovinu. U léčených pacientů se navíc už během prvního půlroku snižuje riziko infarktu a mrtvice,“ uvedla.
Při udržení váhy a ochraně svalové hmoty přitom není nutné trávit hodiny v posilovně. Zásadní je funkční pohyb, který člověku zajistí soběstačnost do vysokého věku. „Funkční trénink nám pomáhá zvládat běžné činnosti, jako je ohýbání nebo chůze do schodů. Jde o to, abychom si i v osmdesáti dokázali sami dojít nakoupit. K chůzi doporučuji dvakrát týdně dvacet minut cvičení na stehna a hýždě, kde je polovina svalů těla,“ radí Belko.
Skalská na závěr varovala před mýty a předsudky, s nimiž se pacienti setkávají i v ordinacích: „Není potřeba stresovat se tím, zda děláme dost. Každá změna k lepšímu se počítá. Požadavek některých lékařů, aby pacient nejprve sám zhubnul pět kilo a teprve pak dostal moderní léčbu, zcela popírá princip fungování této terapie,“ zdůraznila.
Od plodnosti k dlouhověkosti
Signálem, že v lidském organismu dochází k předčasnému stárnutí a metabolickému vyčerpání, může být překvapivě i neschopnost počít dítě. V bloku nazvaném „Od fertility k longevity“ upozornila zakladatelka a ředitelka kliniky reprodukční medicíny Repromeda Kateřina Veselá na možnou souvislost mezi reprodukčním zdravím a délkou dožití ve zdraví. „Z pohledu preventivní medicíny může neplodnost u lidí v reprodukčním věku signalizovat takzvanou anti-longevity prognózu – tedy riziko, že délka jejich života i léta prožitá ve zdraví nebudou příznivá,“ uvedla Veselá.
Průměrný věk léčených žen na klinice loni přesáhl 37,5 roku, přičemž více než polovina párů přichází s nadváhou, poruchou glukózové tolerance či vysokým krevním tlakem, které mohou negativně ovlivňovat kvalitu zárodečných buněk.
Zatímco po 33. roce věku u žen rapidně roste podíl vajíček s chromozomálními vadami a u starších mužů přibývá de novo mutací ve spermiích, moderní medicína dokáže některá skrytá rizika odhalit v předstihu. Repromeda proto vyvinula testy využívající polygenní rizikové skóre, které mapují dispozice k civilizačním i neurodegenerativním chorobám. „U Alzheimerovy choroby nezáleží pouze na známém genu ApoE. Do testu jsme zahrnuli dalších 23 genů, které jeho účinek zásadně ovlivňují,“ vysvětlila lékařka.
Vyšší genetické riziko přitom samo o sobě neznamená, že člověk onemocní. Veselá upozornila také na význam ovlivnitelných rizikových faktorů, jako jsou pohyb, strava a další návyky. Některé odborné odhady uvádějí, že omezením těchto rizik by bylo možné předejít až 45 procentům případů demence. Tento údaj však nelze zaměňovat za individuální snížení rizika Alzheimerovy choroby díky genetickému testu.
V závěru vystoupení Veselá podpořila legislativní změny, které by umožnily podstoupit asistovanou reprodukci také ženám bez partnera, a upozornila na nespravedlnost v nastavení úhrad, kdy limit vyčerpaných pokusů zůstává vázán na ženu i po rozpadu svazku. Z hlediska prevence pak doporučila větší společenskou podporu takzvaného social freezingu, tedy včasného preventivního zamrazení vajíček a spermií v mladém věku. Umožňuje totiž uchovat reprodukční buňky v optimální biologické kondici pro dobu, kdy se člověk rozhodne založit rodinu, a omezit některá rizika spojená s jejich stárnutím.
