S přelomem tisíciletí se Jaga Jazzist stali králi žánru i jedněmi z jeho komerčně nejúspěšnějších představitelů. A to navzdory složitosti jejich hudby zahrnující tradiční, moderní i improvizovaný jazz, i nemálo z improvizovaného rocku. I navzdory tomu, že pojmout zvuk desítihlavého orchestru s komplexní rytmickou sekcí, spájející živé nástroje s elektronikou, dokořeněný netradičními instrumenty, jako je vibrafon, nikdy nebylo snadné. Vyloučit nejde ani to, že dnes oblíbená nálepka nu-jazz padla poprvé právě nad jejich nahrávkami, které pomohly styl zviditelnit a které se podílely na dobové expanzi značek Ninja Tune a Smalltown Supersound.
Ale ani úspěšné – alespoň co do renomé nebo prodejů – skupině se nevyhnuly vzestupy a pády. Dlouhé odmlky mezi projekty nepramení jen ze složitého kompozičního procesu, ale především z ekonomické situace skupiny, v osmi- až desítičlenné sestavě daleko spletitější než u tradičních kapel.
Nad donedávna poslední deskou One Armed Bandit padlo mnoho slov o inspiracích minimalismem i o autorském vyčerpání. O tři roky mladší symfonický projekt má přes nesporné kvality příchuť povinné disciplíny. První zpráva o Starfire je proto nutně dobrá: z desky znovu vyvěrá tatáž kreativita, jíž skupina před lety prorazila. Druhá již tak jednoznačná není: přístupnou kapelu hrající trochu jiný novodobý jazz s popovými melodiemi zde budete hledat marně.
Novinka je obtížně přístupná, sevřená, její podobu předurčuje koncept dvou alb v jednom – originálu i remixu. Vnitřně i rytmicky složité skladby, jimiž se elektronika proplétá přinejmenším atypicky, jsou tentokrát daleko více inspirovány fusion rockem. A tak se s přibývajícími poslechy před posluchačem budou objevovat nejen nové roviny, ale také více styčných bodů s klasickým zvukem norského projektu. Kdo s ním vyrůstal uplynulých dvacet let, bude mít tuto úlohu přece jen snazší. Publikum, jež není v moderně až tak hluboko zakořeněné, bude s novinkou muset ujít delší cestu.
Jaga Jazzist: Starfire
Vydavatel: Ninja Tune, 2015
Hodnocení: 80 %
