Cizinou bloudili a jsou zase v Plzni

Velké divadlo doplnilo operní repertoár o českou klasiku: Dvořákova Jakobína.

Příběh o mladém hraběti, který se vrací z ciziny jako psanec a doma zjišťuje, že ho otec zavrhl a vydědil, patří ke stálicím českých operních domů. Plzeňská inscenace ho zpracovává v tradičním duchu, bez ambicí na zbytečné novátorství či šokování. Hlavní roli tu hraje výborný zpěv podpořený skvělou artikulací a velmi dobrými hereckými výkony. To vše dohromady dělá z Jakobína kus, na němž se publikum baví a směje, ale i dojímá se nebo trne strachy.

Scénografka Zuzana Přidalová zvolila jednoduchou scénu s využitím filmových dotáček. To, co se dřív jevilo jako zajímavé inscenační oživení, začíná se už ale trochu přejídat, neboť různá projekce se v poslední době objevuje v plzeňských představeních čím dál častěji. Tentokrát mají filmové sekvence úlohu vzpomínek. Divákovi, jehož představivost je možná už otupělá televizí, tak předkládají duševní rozpoložení interpreta zcela polopaticky.

Režisérka Magdalena Švecová obsadila do hlavní role mladého hraběte Bohuše Martina Bártu (v alternaci s Jiřím Hájkem). Jeho ženu Julii zpívá Ivana Šaková (alt. Ivana Veberová). Roli hraběte Viléma při sobotní premiéře s noblesou a důstojností zpíval Pavel Vančura (alt. Pavel Horáček). Role proradného purkrabího je další excelentní komediální příležitostí pro Jevhena Šokala (alt. Aleš Hendrych), coby učitel Benda potěšil plzeňské publikum Jan Ježek (alt. Miroslav Kopp).

Role bezcharakterního a všehoschopného Adolfa, synovce hraběte Viléma, je nevelkou, přesto herecky vděčnou příležitostí pro Dalibora Tolaše (alt. Martin Matoušek). Jako mladý zamilovaný pár Terinka a Jiří se v sobotu představili vynikající Radka Sehnoutková a Juraj Nociar. Výborný výkon podal i početný dětský sbor, na nějž Dvořák pamatoval řadou pěveckých čísel.