Dost často musí trošku přitlačit na pilu, zvlášť když je samotné tlačí uzávěrka a v létě ještě třeba okurková sezona. Kdysi mě pobavil poněkud dvojsmyslný titulek v novinách „Myslivce v Beskydech trápí vlk“ a napadlo mě tehdy, že článek mohl být tak trochu výsledkem právě takových tlaků.
„Haló? Co prosím? Hele, Josefe, volají z nějakých novin… Cože? Tady je špatný signál. Co jestli nás trápí? No dovolte! Co je vám, hergot, do toho? Co? To se mi nezdá, že vám pan Sojka říkal, že vám k tomu něco řeknu… Jak neochotnej…? To fakt už nemáte o čem psát, nebo co? …Mně to zas tak zajímavý nepřipadne… A kdo vám to vůbec řekl? Přece vám tady nebudu vykládat, jak sem chytil… No chytil, a co má jako být..! Jéžišmarjá, no jak, jak asi… Normálně jsme šli s Josefem do kopce, byl dost pařák, já se s váma o tom ale fakt nebudu bavit… Jaký právo na informace zase? Proboha, dyť vám to povídám, šli sme do kopce, to se člověk zapotí… No jaký jsem asi mohl mít pocity… Bylo to strašný. Co? Haló? Jestli sem se bál? No jo, bál sem se, že ani nedojdu domů… Co jestli sme použili? Uspávací injekci? Né, to né, zas tolik to nebolí… Haló, já vás dost špatně slyším… Co jestli mám? Fotodokumentaci? Z jakých ste to novin proboha…? Co říkáte? Proboha, jak mám vědět, kolik jich je v celých Beskydech…! Mně to zas tak vzácnej výskyt teda nepřijde… Kde ho teď máme? Ježišmarjá, kde bysme ho asi tak měli mít! Ale jak jste se o tom vlastně dozvěděli? Dyť já sem to říkal jen manželce a Josef žije sám… Počkejte, a to doopravdy o tom jako budete psát…? Veliký článek na straně čtyři? S velkou fotkou…!?“
Jak to bylo s vlkem
Novináři se při své práci setkávají s různou mírou neochoty poskytovat informace.
