Nejděsivější Benátky v historii, čelili jsme nátlaku i snahám o cenzuru, říká umělec Jakub Jansa
Letošní Benátské bienále se od těch předchozích v mnohém odlišuje. Česko a Slovensko vystavují společně, naposledy tak učinily před dvaceti lety. Zároveň se do jedné z nejvýznamnějších mezinárodních přehlídek současného výtvarného umění promítá celosvětová politická situace. A to nejen v dílech vystavujících umělců... Jakub Jansa, který je jedním z autorů projektu The Silence of the Mole prezentovaném v Československém pavilonu, popisuje, jak významný kariérní milník, jímž účast na Benátském bienále bezesporu je, může v umělci současně vyvolat nepříjemné pocity tísně.
Tento rok si připomínáme 100. výročí otevření Československého pavilonu, což vedlo k myšlence společného výstavního projektu obou zemí. Vítězným návrhem se stalo The Silence of the Mole – instalace propojující film, sochařské objekty a architekturu.
Prezentaci vytvořili český umělec Jakub Jansa a slovenské umělecké duo Selmeci Kocka Jusko (tvořené umělci Alex Selmeci a Tomášem Kocka Juskou) spolu s kurátorem Petrem Sitem. Prezentaci na Benátském bienále organizuje Národní galerie Praha ve spolupráci se Slovenskou národní galerií.
Ohlušující ticho
Ústřední postavou projektu je pan M. Stárnoucí umělec strávil celý svůj život ztvárňováním postavy krtka, jež byla původně určena dětskému publiku. Jeho jazyk je proto jednoduchý, komunikuje pomocí gest, zvolání a primitivních hudebních nástrojů, jež využívá během svých hravých vystoupení.
Fantazijní svět pana M. naruší politické rozhodnutí učinit z postavy krtka nástroj kulturní reprezentace. Jeho zdánlivá neutralita a všeobecná rozpoznatelnost z něj činí ideálního kandidáta, a tak je pan M. vyslán na významné bienále. Jeho představení, které fungovalo v interakci s dětským publikem, však v prostoru výstavního pavilonu žalostně selhává. Zvuky jeho nástrojů postupně utichají a pan M. se stahuje do zákulisí pavilonu připomínajícího krtčí noru.
The Silence of the Mole je alegorií o okamžiku, kdy je jazyk imaginace vytržen ze svého přirozeného prostředí a přesazen do světa, do kterého nepatří – a o tichu, které nastane, když tento jazyk přestane fungovat.
Nátlak se stupňoval
S Jakubem Jansou jsme se potkali na podzim, kdy byl projekt v začátcích své realizace. Už tehdy český umělec zmiňoval, že dílo bude reflektovat tuzemskou i zahraniční politickou situaci. Inspirací se tvůrcům stal Krteček coby symbol dětského světa fantazie a nevinnosti.
„Krtek je nekomplikovaná, nekonfliktní postava, jež má reprezentovat na bienále v těchto složitých politických časech. Neočekává se od ní angažovanost ani kritika. V našem podání se však proměňuje v ‚trojského krtka‘ – jakmile se dostane za hradby, proměňuje se tato zdánlivě neutrální figura v tichou výčitku vůči současné politické garnituře,“ vysvětluje Jakub Jansa.
Podle umělce bylo až děsivé, jak moc dílo během svého vzniku nabývalo na významu a nakolik se potvrdily obavy, které v něm zaznívají. Možná i proto se umělci během příprav dostávali pod značný tlak.
„Měli jsme pocit, že se nás každou chvíli někdo snaží manipulovat do něčeho, co dělat nechceme. V únoru jsme dokonce čelili jistým výzvám k cenzuře a nátlak se stupňoval až do samotného zahájení bienále. Když jsme v květnu pavilon otevřeli, strašně moc se nám ulevilo. Celé to bylo velmi vyčerpávající. Když za mnou tehdy přišel kamarád ze Švýcarska a nabídl mi čokoládu, rozbrečel jsem se a brečel asi dvacet minut. Dolehlo na mě, co vše jsme si za ten rok příprav museli prožít, než jsme pavilon zdárně otevřeli,“ popisuje bez příkras Jansa.
Nejednalo se přitom o poslední vypjatou situaci. Zahájení Benátského bienále umění doprovázely protesty proti účasti Izraele a Ruska, za neméně diskutabilní někteří kurátoři považovali i účast USA. Zatímco nesouhlas s přítomností izraelské reprezentace se nesl hlavně v rovině otevřených dopisů, odpor vůči Ruskému pavilonu nabral hmatatelnější ráz. Organizátory protestních akcí byly skupiny Femen a Pussy Riot, které využily Československý pavilon jako svou základnu.
Podle Jakuba Jansy byla letošní edice bienále z lokálního i globálního pohledu tou „možná nejděsivější vůbec“. Atmosféru, která v prvních dnech události panovala, označuje za tísnivou a stresující. „Bienále najednou přestalo být ‚safe place‘, v němž se odehrává nevinné umění, ale stalo se tíživým, potenciálně konfliktním prostředím ukazujícím současné nastavení světa. Vůbec to nebyla hezká, pohodová výstava, jak se může navenek jevit.“
Veškeré negativní emoce, jež kolem zahájení panovaly, naštěstí brzy překryla euforie z pozitivních ohlasů na The Silence of the Mole, které k autorům přicházejí z celého světa.
Krtkovo ticho jako gesamkunstwerk
Divák, který zavítá do Československého pavilonu v Benátkách, prochází ztemnělým prostorem, až se dostane do útrob krtčí nory. Právě zde, v obklopení soch znázorňujících krtkovy utichlé nástroje, na něž se již nedá hrát, je umístěné plátno. Film Jakuba Jansy je s okolo rozmístěnými sochařskými objekty dvojice Selmeci Kocka Jusko neoddělitelně spjatý: „Vše je propojené a jednotlivé komponenty – film, sochy a architektura instalace – vytvářejí gesamkunstwerk, tedy jeden celek. Jedno bez druhého by nefungovalo,“ zdůrazňuje Jansa.
Samotný film se natáčel tři dny, tomu však předcházely měsíce příprav. Kromě umělce se na natáčení podílela produkční společnost Closer a početný štáb. Jakub Jansa jmenovitě vyzdvihuje kostýmní výtvarnici Karolínu Juříkovou a hudebního skladatele Olivera Torra, s nimiž spolupracoval na svých dřívějších projektech, dále kameramana Tomáše Kotase a herečku Danielu Voráčkovou, jež ztvárnila pana M.
Jakub Jansa snímek realizoval i díky galerii KodlContemporary, která jej exkluzivně zastupuje. S tím souvisí finanční podpora umělce, čímž se navýšil rozpočet poskytnutý Národní galerií, J&T Bankou a Nadací PPF. To umožnilo Jakubovi Jansovi dílo dokončit v profesionálních filmových podmínkách.
„I když byl rozpočet pro letošní bienále ze strany Národní galerie a ministerstva kultury tím historicky nejvelkorysejším, bez další finanční podpory by nebylo možné dílo uskutečnit v jeho plném rozsahu. Tím se ovšem nikterak neumenšuje význam Národní galerie, která je organizátorem české prezentace v Benátkách,“ upřesňuje Jansa.
Spolupráce Jakuba Jansy a KodlContemporary je relativně čerstvá, ale již po pár měsících si ji umělec nemůže vynachválit. „Ze strany galerie pociťuji péči a podporu, jaké se mi dosud nedostávalo a jakou bych jinde v lokálních podmínkách ani nezískal. Zároveň oceňuji odvahu KodlContemporary začít spolupracovat s někým, kdo nemaluje obrazy, ale dělá filmy.“
V pojetí Jakuba Kodla, zakladatele a ředitele KodlContemporary, je úkolem galerie zajistit veškeré provozní, smluvní i produkční záležitosti umělce, aby ten měl ničím nerušený prostor na vlastní tvorbu. Činnost zahrnuje domlouvání výstav, nastavování smluv, zastupování na zahraničních art fairs, propagaci umělce a jeho díla, shánění partnerů a finančních prostředků a nakonec i zprostředkování prodeje. V zahraničí se jedná o běžnou praxi, u nás je KodlContemporary jednou z prvních, která tento komplexní přístup k zastupovaným umělcům praktikuje. Zástupci galerie tak mimo jiné Jakuba Jansu doprovázeli i na zahájení bienále v Benátkách.
Z Benátek do Prahy
Instalace The Silence of the Mole bude v Československém pavilonu v Benátkách k vidění do 22. listopadu 2026. Národní galerie současně v koprodukci s Českou televizí připravuje dokument věnovaný stoleté historii Československého pavilonu a prezentaci obou zemí. Součástí bude i časosběrný vhled do přípravy a realizace výstav na bienále. Dokument bude odvysílán na podzim letošního roku.
