Recenze: Melodrama Zrodila se hvězda ukazuje zrození herečky Lady Gaga a režiséra Bradleyho Coopera

Dojímavý příběh o dívce, jejíž talent objeví muž na sklonku kariéry, poprvé kina vyprávěla v roce 1937 v produkci mocného Davida O. Selznicka. Zrodila se tak nejen hvězda, ale i typ romantického dramatu o střetu lásky a kariéry, ženského úspěchu a mužského ega. V prvním podání se ještě ústřední pár pohyboval u filmu. Hudební schopnosti hlavní hrdince přibyly, když ji v roce 1954 hrála Judy Garlandová. V roce 1976 se už příběh přesunul zcela do hudební branže, nicméně právě verzi z 50. let skládá novinka poctu, když nechá Lady Gaga zpívat u titulků slavný song Garlandové Over the Rainbow.

Druhá Zrodila se hvězda proslavila píseň The Man That Got Away, jejíž emocionální intenzitě se tentokrát nic nevyrovná, ačkoliv z Hvězdy roku 2018 se jistě o Oscara bude ucházet písnička Shallow. Její název (Mělký) vcelku charakterizuje generičnost nových pop songů. Lady Gaga má hlas jako zvon, s nímž dokáže ohromit, písně ovšem znějí podobně a ona je zpívá s podobnou (velkou) vervou.

Kultura

 

Recenze: Zloději aneb Hořkosladké přemítání o podstatě rodiny

Emoce tak začnou nejvíc gradovat, až když se romantická pohádka překlopí v romantickou tragédii a countryrock star Jackson přestane zvládat svůj život, zatímco ze svéhlavé skladatelky Ally se ne zrovna přesvědčivě stává celebrita zpívající o ničem. Tehdy Bradley Cooper předvede, že ačkoliv je i dobrý zpěvák a docela i režisér, nejlépe mu jde stejně herectví. Podobně Lady Gaga dokazuje, že umí hrát a je zajímavá i bez svých masek a kostýmů. Jejím forte přesto zůstává zpěv.

Obsazení Lady Gaga filmu prospělo nejen díky její slávě a hlasu. Italskoamerickou zpěvačku pojí k italskoamerickému herci láskyplné přátelství a jejich chemie se přenesla i do filmu. Dvojice, která zpočátku vypadá nesourodě, nakonec vyzařuje silnou přitažlivost. Což pomáhá, aby diváci snáze podlehli citovému vydírání jejich příběhu, který režisér a herec v jedné osobě sleduje hlavně z mužského pohledu. Cooper svou náklonnost k neustále variované zápletce a svým postavám (mezi něž patří i Jacksonův bratr ve skvělém podání Sama Elliotta) nepředstírá. Jeho režijní styl však nevybočuje z hollywoodských ani žánrových tradic a v samotném závěru se nestydí přitlačit až na hranici kýče.