S karlovarským festivalem jeho hlavní hrdinku spojuje i to, že právě prezident MFF KV Jiří Bartoška jí svým naléháním pomohl skončit se závislostí na drogách, když ho těhotná jedné noci roku 2001 na Karlově mostě prosila o peníze. Mallory po porodu syna bez drog opravdu vydržela – jak těžké to bylo, zachycuje právě nový dokument.
Zatímco v hraném filmu by konečná očista od závislosti fungovala jako happy end, tento portrét reálné osoby tečkou za jednou kapitolou Malloryina života teprve začíná. Pak se ocitneme o sedm let později, Mallory nemá kde bydlet, a tak s přítelem nocuje v nepojízdném autě, její syn zatím pobývá v ústavu. Střet Mallory snažící se získat byt s flegmatickou pražskou byrokracií patří k nejvýraznějším scénám filmu, ve své absurditě i k hořce zábavným.
Třeštíková, která se v žánru časosběrných profilů pohybuje s lehkostí a jistotou, své protagonistce jasně fandí. Její film ovšem není citově vyděračský, nepomáhá si dojemnou hudbou ani zpomalenými záběry, nechává Mallory mluvit samu za sebe. Ostatně výrazná hlavní hrdinka se svěřuje s otevřeností a výstižně popisuje, co prožívá, jak bojuje s existencí bez drog, kolik sil jí všechno stojí, brečí nad bolestnými konci vztahů s problematickými muži.
Během třinácti zobrazených let se hrdinka často točí v kruhu a film občas s ní. Na rozdíl od Katky, narkomanky sledované Třeštíkovou v jiném jejím dlouhodobém dokumentu, se z něj ale Mallory pomalu začne posouvat, a to vlastním rozhodnutím stát se sociální pracovnicí. I tenhle cíl ji bude stát čas a námahu. Film neslibuje zázraky. Empaticky, bez sentimentu ukazuje, kudy vede cesta z problémů a jak je náročná – a nejen pro bývalou feťačku a bezdomovkyni.
Mallory
(dokument, Česká republika, 101 minut)
Režie: Helena Třeštíková
Vystupují: Mallory, syn Kryštof
Hodnocení: 80 %
