Za Karlovy Vary hraje rodák ze Sokolova od svých třinácti let. S dvouletou pauzou, kdy hrál v Ottawě kanadskou juniorskou soutěž.
Ve svých pětadvaceti letech má na kontě, mimo jiné, bronz z dorosteneckého mistrovství světa a cenu pro nejlepšího gólmana turnaje, postavení jednoho z nejlepších brankářů nejvyšší české hokejové soutěže, několikrát oblékl i reprezentační dres. A samozřejmě -titul mistra extraligy ze sezony 2008/2009.
Loni se také umístil na čtvrtém místě v pátém ročníku ankety Sympaťák O2 extraligy. Není divu, Lukáš Mensator je totiž sympaťák od pohledu.
„Je to skromný kluk, který má cíl a jde si za ním, je pracovitý. A ani to, že se dostal do nároďáku a že jsme vyhráli titul, na něm nic nezměnilo. Myslím, že kdyby se nám letos dařilo jako v minulých letech, byl by Lukáš v olympijském výběru. Ale výběr se dělá podle aktuálního stavu v lize a my jsme na tom letos tak, jak jsme,“ přibližuje Mensatora Pavel Kněžický, trenér karlovarských gólmanů.
K hokeji přivedl karlovarského brankaře otec, sám gólman. Mensator vzpomíná, jak chodil na zimní stadion a chtěl tátu napodobovat - „tak, jak se kluci chtějí po tátech opičit.“ Na předčasně zesnulého otce nosí dodnes vzpomínku - číslo 51 na dresu. „Je to rok tátova narození, 1951.“
Na zkušenou do Kanady odešel Mensator v sedmnácti. „Tady jsem v tu dobu neměl šanci se dostat do branky. A v Kanadě také byla trochu šance dostat se do NHL, nejlepší soutěže světa. Bohužel v době, kdy jsem v juniorské lize končil a měl jsem šanci podepsat smlouvu, byla zrovna stávka a nehrálo se. Ale i kdyby stávka nebyla, nemuselo by se mi to podařit a stejně bych se vrátil. Ale nelituju toho. Chtěl jsem vždycky hrát extraligu a mám štěstí, že tu možnost mám. Jsem moc rád, že můžu chytat ve Varech, hrát hokej ve městě, kde žiju. To se také nepoštěstí každému.“
Pobyt v Kanadě hodnotí jako školu pro život. „Člověk se naučí starat sám o sebe, být samostatný a musí se naučit alespoň základy jazyka.“
Připouští, že kdyby se naskytla šance hrát hokej v zahraničí, uvažoval by o ní. Dokud je syn malý. „Synovi je jedenáct měsíců a říkali jsme si s manželkou, že než půjde do školy, rádi bychom třeba zahraničí zkusili. Ale až bude ve školním věku, chceme být tady. Nechtěl bych to střídat, jak to v extralize chodí, kdy hráč je během pěti let ve třech mužstvech.“
Když nemusí Mensator trávit čas hokejem, rozeného sportovce v sobě nezapře. K jeho největším zálibám patří golf. Na ten mu ale zbývá čas jen v době, kdy se nehraje liga. Zato má na hřiště jen kousek, s rodinou bydlí na Andělské Hoře. Navíc chce teď ke sportování přidat běžky, pro které je golfové hřiště u jeho bydliště také vhodné. Ale jít se pořádně na běžkách vyběhat třeba před zápasem, to nejde.
Co bude po hokeji
Rád poslouchá hudbu, z knih ho zajímají nejvíce profily a biografie sportovců. Největší radost má ale ze syna. „Život bez něj by byl chudý. Určitě bychom ho rádi vedli ke sportu, ale uvědomuji si, že když to nepůjde, nemá cenu ho nutit.“
Může vůbec něco mladému úspěšnému muži kazit náladu?
„Nemám teď moc radost z hokeje. Trápí nás to všechny, pořád se nějak do té sezony nemůžeme dostat. Uhrajeme dva slušné zápasy a třetím si to zkazíme. Ono se to dá říct i o těch ostatních mančaftech. Šest jich je v pohodě a osm se tam pořád nějak bije mezi sebou. Ale doufejme, že to zvládneme a sezonu ještě pořád můžeme zachránit,“ uvažuje.
V pětadvaceti je brzy myslet na to, co bude člověk dělat, až skončí s prací. Ne u hokejistů. „Nad tím přemýšlím každý den,“ říká se smíchem Mensator. „Líbil by se nám s manželkou nějaký obchůdek nebo nekuřácká kavárna, ale to se uvidí. Snad na přemýšlení ještě nějakou chvilku budeme mít.“
Lukáš Mensator:
* 1984 v Sokolově
* brankář HC Energie Karlovy Vary
* dres s číslem 51
* od sedmi let hraje hokej - vždy brankář
* od třinácti let hraje za Karlovy Vary
* v sedmnácti odešel hrát do Kanady juniorskou ligu, hrál tam dvě sezony
* v současné době patří mezi absolutní brankářskou elitu extraligy, několikrát v reprezentaci
* v extraligové sezoně 2009/2010 získal s Karlovými Vary mistrovský titul
