Pro operního režiséra a ředitele libereckého Divadla F. X. Šaldy Martina Otavu je na prvním místě v životě jeho partnerský vztah. Když se cítí v pohodě ve vztahu, pak prožívá tu největší radost. Ta mu dává sílu k tomu radovat se nejen ze svého povolání, ale i z dalších částí svého života.
1. Profese režiséra
Na práci operního režiséra mám nejraději to vzrušení, které prožívám při hledání způsobu jak inscenaci režijně uchopit. Je to pro mě takový adrenalinový sport. Ke každé inscenaci musím přistoupit jinak a vždy je tu riziko, jestli jdu správnou cestou. Je vzrušující, že se díky tomu pohybuji ve světě snů a představ, kde prožívám životy mužských i ženských postav a každé z nich dávám něco ze sebe.
2. Práce manažera
I když jsem umělec, mám rád řád a systém. Protože rád hledám nové cesty jak něco vylepšovat, těší mě práce ředitele. A největší radostí pak pro mě je, když vidím v divadle dobrý kolektiv, cítím přátelskou a tvůrčí atmosféru, povede se dobré představení a je plné hlediště. A tuhle poslední radost bych si chtěl skutečně splnit.
3. Poslání pedagoga
Největší radostí je, když cítím v žákovi talent a předávám mu esenci všeho, co jsem musel sám najít. Je skvělé, když vidím růst nové osobnosti. Tou radostí je pro mě i zjištění, že i ta nejmladší generace není o nic citově horší, než jsme bývali v jejich věku my.
4. Cestování
Projezdil jsem opravdu celý svět, od Ameriky po Japonsko, kde jsem byl už devatenáctkrát. Většinou jsem se do vzdálených zemí podíval jako režisér. V každé jsem pobyl přibližně pět týdnů, a za tu dobu má člověk šanci poznat nejen kulturu země, ale i architekturu a mentalitu lidí. Klasická dovolená, kdy se jen leží na pláži, mě skutečně děsí. Když už nějakou dovolenou hledám, tak jedině na místě, kde můžu jezdit po památkách.
5. Zahrada
Od dětství jsem rozený pěstitel. Mám rád kolem sebe estetické prostředí a jsem posedlý jeho vytvářením. Ve své krásné zahradě i úmornou prací relaxuji a vzbuzuji tak v sobě iluzi splynutí s přírodou. Mám takovou libůstku. Všechny růže, které jsem kdy dostal třeba k premiéře nebo narozenám, jsem si rozpěstoval na zahradě. Dělám to tak dodnes. Každou si zasadím, a když vykvete, vzpomínám, od koho a při jaké příležitosti jsem ji dostal.
6. Výtvarné umění
Sám neumím namalovat ani žížalu, ale obdivuji jakékoliv výtvarné dílo. Díky svým cestám po cizině jsem viděl stovky galerií i výstav, nezapomínám ani na ty české. Za tu dobu, co se výtvarnému umění věnuji, už něco znám a myslím si, že mám pro to i cit.
7. Svátky s blízkými
Velkou radostí jsou pro mě svátky. Zvlášť Vánoce. Na Štědrý den připravujeme stromek i vánoční tabuli. Pak čekáme na naše nejbližší, s nimiž usedneme ke stolu. Než se pustíme do jídla, vzpomeneme na ty, kteří tu už nejsou a přijmeme do sebe nové světlo. To zamyšlení a tiché poděkování v sobě nosím celý rok. Snažím se zapomenout na vše ostatní a radovat se z toho, že jsme zdraví, že se máme rádi. Zkoušíme, jestli neuslyšíme křídla andělů, aby se lidé radovali, měli se rádi a měli co jíst.
