Park ve svých experimentech potvrdil, že ztrátovost či chybovost takto vyslaného signálu z jednoho zařízení do druhého je až desetimilionkrát nižší než v případě Bluetooth. Zajímavou výhodou je i soukromí přenosu. Jiné zdroje elektromagnetického záření jsou totiž zachytitelné až na několik metrů od zařízení, které jej produkuje. Magnetické vlny vedené skrz lidské tělo v něm však „zůstávají“ a lze je číst, jen pokud má daný přijímač kruhovou anténu a leží přímo na pokožce.
Právě potřeba kruhové antény předurčuje využití této technologie u chytrých hodinek, náramků nebo pásů – jinak totiž přenos nefunguje. Podle Parka se tak blíží doba, kdy člověk na sobě bude mít několik vzájemně magneticky komunikujících čidel, jež budou posílat signály do jednoho centrálního shromaždiště, které vše odešle třeba do PC.
