Ve škole hnízdí víc než 20 párů rorýsů. Loni dostalo na záda geolokátory deset dospělých jedinců, zpět se podařilo získat tři zařízení. Dalších 12 ptáků opatřili ornitologové novými letos. „Teď ještě aby geolokátory byly funkční a obsahovaly ta správná data. Na to, že s nimi ptáci nalétali více než 150 tisíc kilometrů, vypadají velmi zachovale,“ řekl koordinátor projektu Lukáš Viktora.
Zda zařízení vydají svá tajemství, se ukáže až koncem roku, protože nezbytný software pro zpracování dat mají ornitologové z univerzity ve švédském Lundu, se kterými čeští milovníci ptactva spolupracují. Analýza dat bude podle Viktory zdlouhavý a náročný proces.
Rorýs je blízkým příbuzným kolibříků. Je jen o málo větší než vlaštovka, ale celý černý. Lidé ho nejlépe poznají podle typické siluety – krátkého vykrojeného ocasu a dlouhých srpovitých křídel. S hlasitým pokřikem létá ve skupinách kolem budov, věží, popřípadě skal.
Rorýs zimuje v jižní Africe, kam odlétá už od druhé poloviny července a v srpnu. Patří mezi ohrožené a zvláště chráněné živočichy. Většinu života tráví rorýsi ve vzduchu, kde za dobrého počasí i spí. Jenom hnízdící ptáci většinou tráví noc na hnízdě. Pro jejich výzkum se geolokátory hodí víc než známější satelitní vysílače, které sice poskytují data průběžně, ale na malé ptáky jsou moc těžké.
