Ta přijede snímek osobně doprovodit na nadcházející karlovarský festival, spolu s jeho režisérem Saveriem Costanzem, s nímž natočila už Osamělost prvočísel. „Samozřejmě bych chtěl točit víc v Americe. Ale záleží na příběhu. Ne že bych teď měl naplánovanou cestou do Hollywoodu,“ komentuje úspěch své novinky italský filmař.
E15: Kde jste se inspiroval při psaní Hladových srdcí?
Pochází z románu Indigo Child od Marca Franzosa, která v Itálii vyšla asi před třemi lety. Je to krátká kniha, taková kronika plná faktů. Použil jsem ji jako inspiraci. Scénář jsem napsal až rok a půl poté, co jsem si knihu přečetl. Jako kdyby vám někdo pošeptal příběh a vy jste ho pak převyprávěli z vlastního pohledu.
E15: K postavě matky se často váže představa, že právě ona ví, co je pro dítě dobré. Má případ vaší hlavní hrdinky Miny varovat, že to není vždycky pravda?
Mina má velmi ambiciózní vizi, která odráží, jak ona sama rozumí poslání matky. Mateřství se pro ni stane náboženstvím a to pak může přejít v posedlost a ideologii a začít být nebezpečné. Ale Mina opravdu cítí, že ví, co je pro její dítě nejlepší. A já jejím pocitům věřím. Dneska se dítě všechno učí rychle, aby mohlo obstát v konkurenci. Mina je proti tomu, a kdyby dostala druhou šanci, třeba by se změnila. Já si vážně myslím, že ženy vědí nejlépe, jak vychovávat dítě. A to jsem otec. Ten film je pro mě i způsobem, jak si jako otec odpustit a začít matce svého dítěte víc důvěřovat, jakkoli to zní absurdně, vzhledem k ději.
E15: Co říkáte na to, že je film popisován i jako horor?
Moc tomu nerozumím. Jsem určitým způsobem potěšen, film začíná jako komedie, pak je z něj romance, pak thriller a potom se z něj podle některých stane horor a nakonec se vrátí k dramatu. Snaží se najít svůj vlastní nový gen. Gen, který mu umožní zajít do jakéhokoli žánru. Ale nemyslel jsem na to, jestli z něj v určitých scénách dělám horor. Filmy jsou otevřené a můžete je popsat, jak chcete.
