„Jedno je jisté: byl vymyšlen v Belgii ve druhé polovině 19. století. Pokud jde o další podrobnosti jeho vzniku, nemáme žádné přesné stopy,“ vysvětluje Jérôme Stéfanski, který je zakladatelem společnosti Curberdons Léopald, specializující se na ruční výrobu luxusních cuberdonů.
„V zemi rozdělené mezi obyvatelstvo hovořící nizozemsky a francouzsky se Vlámové a Valoni nemohou na jeho původu shodnout. Jedni tvrdí, že pochází z Gentu nebo Brugg, jiní že z Lutychu. Dokonce i obyvatelé Bruselu prohlašují, že vznikl u nich,“ říká Stéfanski.
Nejvíce je rozšířena legenda, že cuberdon, nizozemsky neuzeke (nosík), vytvořil jeden farář žijící v oblasti Brugg. Odtud pocházejí i jeho další názvy bonnet de curé (farářova čepice) či boudenne de nonnette (čepice jeptišky), ale také cupidon (amorek).
Pod sladkou kůrou sladký sirup
Kromě toho je zde ale ještě jedna, i když ne tolik rozšířená verze: jeden lékárník z Gentu prý v roce 1873 vyrobil tento bonbon zcela náhodně. „V té době se léky dělaly v podobě sirupů. Když lékárník vyhodil jeden přípravek do koše a nechal ho tam deset dní, zjistil, že se vytvořila jakási kůra, zatímco vnitřek zůstal tekutý,“ říká Daniel Bernon, který je obchodním ředitelem cukrářství Geldhof. To je v okolí Gentu největším producentem cuberdonů.
Tato hypotéza vysvětluje specifičnost cuberdonu s jeho jemnou kůrou, která se v ústech rozplyne a uvolní sladký sirup. Základním stavebním prvkem výroby je však arabská guma, která cukrovince dodává zvláštní texturu.
„Bonbon je velmi obtížné vyrobit, protože vnější vrstva musí být pevná a vnitřek musí zůstat tekutý. K tomu je zapotřebí proces o šesti etapách, který trvá sedm dní,“ uvádí Stéfanski.
Výrobců je málo. Někteří z nich se však spojili a vytvořili poloprůmyslové podniky. Jejich výrobky se nyní prodávají v supermarketech. Tři firmy, Geldhof a Confiserie 2000 ve Flandrech a Bonbons à l'ancienne (Bonbony po staru) ve Valonsku, se dělí o většinu trhu s cuberdonem. Velikost trhu se přitom odhaduje na šest milionů eur (asi 150 milionů Kč) ročně.
Tito výrobci mají víceméně stejný recept, avšak s drobnými odchylkami. Každý si svůj postup uchovává v tajnosti, protože k získání optimálního složení je třeba dlouhodobého výzkumu a četných pokusů.
Létání přeje vývozu cuberdonů
„Dnes je náš recept dokonalý a cuberdony se dobře prodávají. Je to starý bonbon a v posledních letech se vrací do módy vše, co je staré,“ dodává.
Farářovy čepice se musejí jíst čerstvé, protože po osmi týdnech vnitřek krystalizuje. Nelze je dávat do ledničky, natož zmrazovat, což dlouho bránilo jejich exportu. Pokrok v logistice ale vše změnil: cuberdony uchovávané v podpalubí letadla se mohou do 48 hodin ocitnout na druhé straně světa a čerstvé pojídat. Výrobcům, věrným zásadám inovace, nechybí fantazie. Cukrářství Geldhof od roku 2011 testuje druh obalený čokoládou, která by umožnila prodloužit trvanlivost bonbonu, aniž by se změnila jeho chuť. V posledních letech se objevují i různé příchutě, jako je likér cassis či vodka, meloun, hruška či skořice. Na bázi cuberdonů jsou také četné odvozené výrobky: zmrzliny, sirupy, krémy, granule či sušenky.
