V uličkách bičovaných větrem v městečku ležícím na svahu kopce napočítáme více toulavých koček a psů než obyvatel. Polovina domů tu zeje prázdnotou. Avšak od té doby, kdy starosta vydal svůj dekret, stojí fronty před zbrusu novým centrem geriatrické péče.
„Lidský život má přirozeně hodnotu, ale tady má ještě hodnotu sociální, protože každé úmrtí nás přibližuje k agonii města,“ vysvětluje starosta Davide Zicchinella, jenž je zároveň pediatrem.
Nejde o nijak nový jev. Při velkých vlnách emigrace ve 20. a 60. letech minulého století odcházela mladá generace za prací na sever Itálie nebo do ciziny. Za posledních 15 let klesl kvůli přirozené úmrtnosti počet obyvatel z 1000 na 500.
Zicchinella ve snaze zabrzdit tento nevyhnutelný vývoj přestavěl díky evropským fondům bývalou školu v lékařské středisko, aby tak ušetřil obyvatelům cesty za lékařskou péčí do města.
To však nestačilo. Lidé si tu totiž už odvykli chodit k lékaři a čekárna tu byla stále prázdná. Starosta udeřil pěstí do stolu a vydal dekret, že každý musí jednou ročně projít komplexní lékařskou prohlídkou. Pokud tak neučiní, bude mu vyměřena dodatečná daň ve výši 30 eur (810 Kč) ročně.
Kalábrie, kde stále vládne bída, si musela zvyknout na výrazné okleštění financí určených na zdravotnictví. To vedlo k omezení zdravotnických služeb a k tomu, že v rozpočtu Sellii během pěti let vznikl deficit 100.000 eur (2,7 milionu Kč).
Devětasedmdesátiletý důchodce Vincenzo Rotella si v ordinaci svléká košili, aby mu sestra mohla natočit EKG. Další pacienti sedí v čekárně, která se za některých večerů mění na kinosál.
„Když se dožijete určitého věku, musíte jezdit autobusem do nejbližšího města za lékařem, čekat měsíce, než vám udělají některé testy, zkrátka není to snadné. Tady můžeme za lékařem kdykoli chceme,“ vysvětluje.
Středisko má rovněž oční oddělení a ortopedii. Péči většinou subvencují pacienti a pro ty nejchudší je zdarma.
Jednasedmdesátiletá Giovanna Scozzafavová se necítí dobře, ale nechce navštívit soukromého lékaře. „Ne všichni si mohou dovolit platit vysoké honoráře. Co máme dělat, když máme sotva na jídlo?“ táže se.
Během několika měsíců po starostově dekretu se stovka obyvatel objednala na kontrolu a dnes středisko navštěvuje polovina městečka.
Aby svým spoluobčanům pomohl dosáhnout a pokud možno i překročit průměrnou délku života v Itálii, která činí 83 let, pořádá starosta pravidelné autobusové výlety do termálního zařízení v regionu.
Zicchinella se také snaží přilákat turisty a nové obyvatele do kouzelného městečka ležícího nedaleko byzantského zámku.
Díky další finanční injekci od Bruselu ve výši 1,5 milionu eur (asi 40 milionů Kč) mění starosta zdejší bývalou farmu v park atrakcí s lanovkou, tibetskými mosty zavěšenými mezi stromy a velkým hřištěm, které je přístupné i pro postižené.
