Chlad, který člověka při sestupu do sklepů vedle Děkanského kostela na Žižkově náměstí pohltí, vyvolává strach. Ve členitém podzemí je několik žalářů. V jednom čaruje alchymista, ve druhém leží mumie a kolem ní zlatý poklad.
Místa budou podbarvená i hudbou. Ve druhém patře sklepů chystá majitel Dušan Václavík pro návštěvníky setkání se strašidlem. „Když někdo přijde ke dveřím, pomalu se otevřou a z nich vystoupí skutečná postava, třeba v kápi,“ plánuje si.
Expozice je určená hlavně dětem. Od jakého věku, mají ale posoudit spíš rodiče. „Musí rozhodnout, jestli je sem vezmou, aby nějak psychicky neutrpěly. Nevím, možná sám určím vhodnou věkovou hranici,“ přemýšlí Václavík.
Zatímco se děti budou tisknout při prohlídce ke svým rodičům, i pro dospělé je ve sklepech mnoho vjemů. „Mají úžasnou atmosféru. Jsou vidět záseky do kamene, jak je lidé hloubili. Je vůbec obdivuhodné, že vydržely tolik staletí,“ říká Václavík.
Sklepy podle něj mají ještě další patra, ale ta jsou zatopená. „Voda se v nich drží někdy od začátku druhé poloviny minulého století, kdy je zazdili. Do té doby se do nich mohl člověk dostat z podzemních chodeb. Takže když byl systém otevřený, voda mohla vytékat ven,“ domnívá se Václavík.
Sklání se přitom před tvrdou prací stavitelů. „Měli příšerné podmínky. A to si svítili jen loučemi. Ze zdí jsem ještě oškrabával silné vrstvy sazí,“ popisuje.
Podle všeho je Dušan Václavík racionální člověk. Ale přiznává, že něco mezi nebem a zemí musí být. Má totiž divné zážitky z rekonstrukce podzemí. „Občas mě sevřel zvláštní chlad, až z toho mrazilo. Jednou dokonce vedle mě vyšla rána, jako když někdo hodí petardu. Bavil jsem se o tom s místními a říkali, že z nedalekého domu se vystěhovali číšníci, které děsily nadpřirozené úkazy. Podle nich třeba z ničeho nic začaly lítat předměty po místnosti,“ vypráví.
Kdo ví, možná pocítí i dospělí úlevu, až zase vyjdou z podzemí na denní světlo. Majitel slibuje otevření na Táborské slavnosti, druhý zářijový víkend.
