S touto myšlenkou přišel letos v lednu devětadvacetiletý účetní, který hledal práci. Svou firmu pojmenoval nevinně: Natural Company. Jeho katalog již zahrnuje 75 pěkných mladých mužů i žen, kteří jsou připraveni pomoci v domácnosti, a to zcela bez oděvu.
Ať jde o instalatéry, opraváře počítačů, hospodyně či čističe bazénů přicházející odstraňovat spadané listí a likvidovat bakterie, vždy se jedná o osoby ladných tvarů či pyšnících se svalstvem hodným řeckého zápasníka.
„Denně dostávám podezřelé požadavky, ale svůj personál si chráním. Musí být zcela jasno: žádné sexuální vztahy, ať se stane cokoli,“ vysvětluje Jean-Paul Reid, který zároveň nevylučuje, že někteří zákazníci mají velmi zvláštní požadavky.
Například si pro pohřeb mladé dívky objednali jinocha dokonalé postavy, jehož poprsí pak bude zdobit sklenky, v nichž byl pohřebním hostům servírován alkohol.
Den ze dne se rejstřík služeb rozrůstá a Jean-Paul chce co nejvíce rozšířit počet různých profesí v zemi, kde si dokonce můžete objednat pečovatele pro svého oblíbeného psa. „Vše kromě učitelů,“ prohlašuje. „Je opravdu nutné někde stanovit hranice.“
Bohatí čtyřicátníci – nejčastější klientela
Jestliže si zpočátku představoval svou klientelu jako nevinné naturisty, kteří se rádi pohybují v tom nejprostším odění, dnes zjišťuje, že má spíše co do činění s těmi, kdo se rádi dívají na pěkné věci a obdivují je.
Bývají to čtyřicátníci, většinou bohatí a většinou běloši, kteří žijí v Johannesburgu nebo v Kapském Městě a jsou ochotni za takovou bláhovost utratit 400 randů (asi 900 korun), říká.
„Já osobně bych ty peníze za hodinku domácích prací bez šatů nikdy neutratil. Považuji to za hloupé, přesto je to však zajímavé,“ vysvětluje jeden z nejžádanějších zaměstnanců.
Je mu 20 let a přiznává, že je nervózní pokaždé, když jde k zákazníkovi, kde pracuje jako sportovní trenér. „Nikdy si nemohu být jistý, na koho narazím,“ prohlašuje.
Nová služba odráží přeměnu jihoafrické společnosti
Tento malý podnik, ať vyhlíží jako vystřižený z anekdoty, je příznačný pro vývoj jihoafrické společnosti, která si dopřává dříve zakázané radosti.
Mezi bělošskou menšinou tomu ještě není tak dávno, co se obhajoval tanec v neděli, ženy musely v kostele nosit klobouk, sexuální vztahy před svatbou znamenaly odsouzení rodiny a pornografie byla zakázána.
U mužů se dokonce s nelibostí pohlíželo na to, když odhaloval předloktí a nosil v neděli košile s krátkými rukávy. „Před dvaceti lety byla nahota ještě tabu a lidé o ní nehovořili, zatímco dnes se časy mění,“ konstatuje Carrington Laughton, prezident jihoafrické federace nudistů, jejíž členská základna se ze 130 členů v roce 2009 rozrostla na nynějších 8000, z nichž čtvrtinu tvoří černoši.
Za apartheidu zemi řídila „hrstka velmi, velmi konzervativních lidí, byly tu zákazy. Spolu se změnami všechna tato absurdita vymizela a to, co nezmizelo, nabylo menšího významu“, dodává Carrington Laughton.
Britský hoteliér Mark Taylor, který si v prosinci u Kapského města otevřel naturistický podnik, pozoruje stejnou tendenci. Většina rezervací sice pochází od zahraniční klientely, ale zájem místních pro něho byl „milým překvapením“.
