Když už se ve sněmovně nepovedlo prosadit kloudnější pravidla oddlužení, je návrh na zvýšení nezabavitelného minima rozumným krokem. Zvýšit částku, která člověku zůstane z výplaty po všech exekučních srážkách, dává smysl. Už proto, že zůstává-li pracujícímu dlužníkovi v kapse výrazně méně než tomu, kdo nepracuje, pobírá dávky a melouchaří v šedé ekonomické zóně, je takový systém hrubě pokřivený. Když už nejsme ochotni pustit lidi snáze z dluhové pasti, alespoň je nevyhánějme z práce.
Posilování postavení dlužníka na úkor věřitele samozřejmě vždy a právem vyvolává debatu o morálním hazardu. V tomto případě se ale jedná primárně o nástroj, který má dlužníky motivovat, aby si udrželi pracovní návyky a vazbu s trhem práce.
Že od nich věřitelé dostanou každý měsíc o nějakou tu stovku méně, je jistě nepříjemné, ale je to snad za tento přínos přijatelná cena.
