Pátek třináctého a tolik dobrých zpráv…tedy pro premiéra. S koaličními partnery i odbory našel souznění v tom, kolik ještě přidat státním zaměstnancům. Sněmovna přehlasovala veto Senátu a odmávla mu další vlny EET. A především ve známost vešlo, že Městské státní zastupitelství v Praze zastavilo stíhání účastníků padesátimilionové hry „Dotace pro Čapí hnízdo“ (tedy s výjimkou premiérova syna, jehož případ byl z hlavního šetření vyčleněn).
I Babišovi političtí odpůrci uznali, že rozhodnutí je třeba respektovat. Jakkoliv se jim nemusí líbit a mohou mít k němu výhrady. A těch se dá najít hodně i po přečtení jinak kompaktně působícího odůvodnění vedoucího pražského žalobce Martina Erazíma. Nepochybně se všichni shodnou s jeho tvrzením, že jde o „složitou právní otázku“. A pocity, laické názory, natožpak selský rozum nejsou totéž, co právní výklady.
Přesto se dá ptát na spoustu podivných věcí, na něž vzápětí poukázali i Babišovi protivníci. Namátkou – proč vytváření názoru, zda Čapí hnízdo v době čerpání dotace bylo či nebylo „malým nebo středním podnikem“, trvalo tolik let. Proč důkazy vypadající kdysi přesvědčivě, např. interní zpráva banky HSBC, nyní už nemají takovou relevanci. Proč se žalobce Erazím odvolává na zprávu evropského úřadu OLAF způsobem, který je přinejmenším v některých pasážích v rozporu s jejím vyzněním. Proč se nezohlednilo víc, že Čapí hnízdo se po pár letech opět vrátilo pod křídla Agrofertu. A dalo by se pokračovat.
I tak, jakkoliv se to nemusí mnohým líbit, není vyloučeno, že u Čapího hnízda k prokazatelnému porušení zákonů opravdu nedošlo. Pachuť ovšem zůstane. Jednak kvůli tomu, že kauza neskončila u nezávislého soudu – podání obžaloby pořád neznamená rozhodnutí o vině. A samozřejmě i v souvislosti s tím, co se kolem toho dělo a děje v politice. Překotná výměna v čele resortu spravedlnosti, souběh s přípravou novely zákona o státních zástupcích, přinejmenším mediální tlak ze strany Andreje Babiše, který už samotné vyšetřování označoval za troufalost a nehoráznost….
Pro premiéra je to každopádně vítězství. Se zastavením trestního stíhání má v ruce argument i pro případy, že by se od něj štěstěna opět odvrátila. Čili kdyby nejvyšší státní zástupce rozhodnutí zrušil, kdyby i finální verze bruselského auditu pro něj vyzněla nepříznivě, kdyby se kolem Čapího hnízda objevily nové důkazy… Od nynějška může už pořád tvrdit, že přeci bylo trestní stíhání už jednou zastaveno a je to celé „divné“. A jako argument to může posloužit i pro Miloše Zemana, pokud by přeci jen bylo potřeba ve prospěch Andreje Babiše zasáhnout s využitím prezidentských pravomocí.
