GLOSA: Volby a prohnilost aneb Když konzervativci neumějí česky
„Odmítáme zesměšňování hodnot jako jsou rodina, vlast, úcta ke stáří (…)“ Nejen pravověrný konzervativec musí vedlejší větu začínající „jako jsou“ oddělit čárkou, jinak prozrazuje, že na hodinách češtiny věru nedržel hlavu vzhůru.
„Proto mějme odvahu naši zemi měnit.“ Kdeže. „Svou“ zemi. Ještě i „svoji“ pravidla dovolují. „Naši“ ne.
A nakonec: „Vše je o odvaze.“ Zrovna ten nejhnusnější anglismus, který češtinu kdy infikoval, je tu vysázen v modrých verzálkách! A na volebním letáku údajně konzervativního bloku! Kde zůstala suverenita jazyka? Fuj.
To zemanovci mají hesla tak krátká, že v nich není na pravopisné chyby místo. Proto raději voliče odpuzují fascinujícími vnitřními spory. Miroslav Šlouf – ano, ten Miroslav Šlouf – pláče nad nedostatkem demokracie v partaji, již sám zakládal.
Co je horší, pláče zřejmě právem. A plně se v tom shodne se senátorem Vladimírem Drymlem, který druhdy sháněl kompro na svou bývalou stranickou kolegyni a chlubil se, že chodí vždy ozbrojen. Skvělé. Francouzi na podobné téma už v roce 1990 natočili film. Jmenoval se Prohnilí proti prohnilým.
