V naříkání na vlastní osud patří Češi jistě mezi přeborníky. A teď, na sklonku inflační vlny, je naříkání nad cenami tu i onde oblíbenou zábavou v hostincích, na lavičkách u pískovišť i v médiích shánějících kliky a prokliky. A tak naříkáme, že v Polsku je vepřová kotleta o půlku levnější než v Poděbradech, a za chvilku na to, že řízek z té kotlety v restauraci v Dubrovníku stojí dvakrát více než v Praze. Jenže ono je zcela přirozené, že v různých zemích je různě draho. Jak v případě jednotlivých položek zboží, tak v celkových cenových hladinách. Vždy to tak bylo a také bude.
Někdy může být vysvětlení logické, jindy se nějaká racionalita hledá těžko. Ale vždy platí, že jakékoli zboží je jen tak drahé, aby našlo kupce. Z toho lze dovodit, že v bohatších zemích je cenová hladina vyšší než v těch chudších. K tomu okamžitě zazní námitka v podobě nákupů v českých a německých supermarketech, kde reportéři pravidelně dokládají německou láci u velké části nakupovaných položek. Ale když je řeč o cenové hladině, mluvíme o souhrnu cen všech životních potřeb, tedy nejen potravin a drogerie, ale i bydlení, energií, tankování a spoustě dalšího.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
