Britská premiérka chtěla v mimořádných volbách posílit svůj mandát a začít budovat silnou a stabilní Británii. Místo toho zjistila, že Britové začínají mít prázdných frází dost. A že příliš nevěří tomu, že právě Theresa Mayová je tím, kdo má vést zemi ve složitých jednáních o brexitu.
Mayová zatím zůstává premiérkou a zoufale se snaží vytvořit koalici se severoirskými extremisty. Nikdo jiný s jejími konzervativci nechce nic mít, a tak se může snadno stát, že se Mayová bude muset s Downing Street 10 rozloučit.
Kdyby britská premiérka zbytečně – v nejhorší cameronovské tradici – neriskovala volby, které nemusely být, v Londýně by právě vrcholila příprava na start jednání o brexitu. Poprvé se měly obě strany setkat 19. června. Evropa do těchto jednání jde s jasným mandátem, jednomyslně schváleným všemi 27 zeměmi. Na druhé straně stolu budou sedět zástupci křehké britské vlády, jejichž mandát (kromě nerealistických frází z volební kampaně) je neznámý. A u kterých hlavně není vůbec jasné, jestli budou u stolu sedět i na konci prázdnin.
Možná se Theresa Mayová domluví se severoirskými konzervativci a přežije, možná se s nimi domluví někdo jiný a vystřídá ji. Ale při současném rozložení sil bude jakákoli dohoda velmi křehká a může se stát, že se po létě budou v Británii konat další volby. Pokud by zároveň neubíhal čas vyměřený pro brexitová jednání, mohli bychom situaci v Británii sledovat jen jako zajímavou ukázku – toho, jak kdysi úspěšná politická strana ztratila cit pro realitu a během dvou let udělala dvě špatná rozhodnutí o zbytečném referendu a o zbytečných předčasných volbách.
Jenže Mayová na konci března spustila dvouletý odpočet pro dosažení dohody o odchodu Británie z EU. A zatím dosáhla jediného – vyplýtvala už tři ze zhruba 18 měsíců, které na dosažení dohody máme, aby ji do března 2019 stihly schválit národní parlamenty i europarlament.
Navíc Britové budou do jednání vstupovat ve slabé pozici. Původní většina 17 hlasů Mayové nestačila k prosazení řady klíčových věcí. A Evropa doufala, že volbami posílená premiérka bude mít větší šanci uzavřít dohodu, která bude dávat smysl oběma stranám. Místo toho povede unie jednání s vládou, která se musí spoléhat na extrémní partnery a v níž každý vládní poslanec má sílu cokoli vetovat. Důvěryhodnost britské podané ruky bude nulová.
Pokud se do podzimu neuskuteční nové volby, ze kterých vzejde většinová vláda, výrazně vzroste nebezpečí, že žádná dohoda o brexitu nebude. V březnu 2019 pak Británie opustí EU a roky se budeme soudit o peníze, Evropané ztratí svá práva na život v Británii a britské firmy tvrdě narazí na zeď, která mezi EU a Británií automaticky vyroste. Dojde-li k tomuto nejhoršímu z možných scénářů, zaplatí Británie za bláznovství Davida Camerona a Theresy Mayové velmi vysokou cenu. A úplně zbytečně.
Autor je bývalý státní tajemník pro evropské záležitosti
