Martin Čaban: Ministerští úředníci předběhli kandidáty

Představme si, že ve čtyřech po sobě jdoucích měsících agentury pro výzkum veřejného mínění zjistí na čtyřech vzorcích voličů podporu KSČM 25 procent. Pokud by se taková data dostala do rukou lidí, kteří měli na starost registraci kandidátů do prezidentské volby, na vnitru by vypukla panika. Jejich volební prognóza by totiž bez zaváhání přisoudila komunistům zisk 100 procent hlasů. Přesně touto metodou ministerští úředníci postupovali.

Jestliže ze dvou náhodně vybraných vzorků z nějakého celku (petice) zjistíme dvojí procentuální výskyt nějakého znaku (chybových podpisů), můžeme oba údaje sečíst – matematika je úžasně svobodná věda. Musíme ale vědět, že výsledný součet nemá ani ten nejmenší vztah ke zkoumanému celku. Je to ještě matematika, ale už ne statistika. A právě statistiku si podřízení Jana Kubiceho zřejmě chtěli brát na pomoc. Minuli se s ní bohužel o hodný kus.

Jako by tento obraz nebyl dost děsivý sám o sobě, ministerstvo ještě drze tvrdí, že o správnosti postupu úředníků rozhodne Nejvyšší správní soud, k němuž se zcela samozřejmě a právem odvolají všichni tři „vyřazení“ kandidáti. Proč soud? O správnosti postupu úředníků může během pěti minut rozhodnout kterýkoli student gymnázia asi tak od kvarty výš a nemusí to být zdaleka jedničkář.

Proč obtěžovat jakéhokoli soudce kvůli tomu, že úředníci ministerstva vnitra nepoznají procento od řadicí páky svého služebního vozu? Zákon prý podle vnitra umožňuje oba výklady – součet i průměr. Pravda, zákon není napsán zvlášť obratně. Ale výklad o součtu umožňuje skutečně jen někomu, kdo ve školních škamnách při matematice nikdy nebyl.

Pokud ministr vnitra nechce, aby jeho úřad byl už jen pro smích, omluví se všem kandidátům, prohlásí proceduru registrace za zmatečnou a vyhodí na hodinu každého, kdo petiční archy na úřadě alespoň z dálky viděl. Pak by si v ideálním případě měl ještě jednou posypat hlavu popelem a rovněž se odporoučet. Nenechme se mást. Ministr vnitra nemusí odcházet jen kvůli poutavým policejním kauzám s přídechem klasických gangsterek. Do gesce ministra Kubiceho spadá i spousta nudných agend, například výkon státní správy na nižších úrovních či právě organizace voleb.

A jako volební orgán určený zákonem o přímé volbě Kubiceho úřad hrozivě selhal a volbu předčasně proměnil v pitomou frašku. To měli přitom udělat až samotní kandidáti v horké fázi kampaně. Od těch se to čekalo, ovšem úředníci jim vypálili rybník.