Skutečnost, že evropské turné čínského premiéra začalo v Budapešti, zřejmě vyvolá na Slovensku smíšené pocity. Anebo rovnou závist, protože je třeba říci, že tato výprava je politickým i ekonomickým významem nesrovnatelná s návštěvou prezidenta Chu, jehož „odskok“ do Bratislavy z Ruska si před dvěma lety vymodlila Ficova vláda.
Netřeba ale podléhat emocím. To, že se Číňan na pár hodin stavil u Orbána, je sice úspěch maďarské diplomacie, která ovšem pracuje s falešnou vizí velké budoucnosti jakýchsi výjimečných vztahů trpaslíka středního vzrůstu s druhou největší ekonomikou planety.
Tu vizi už na Slovensku známe a nová vláda ji naštěstí opustila. Lze říci, že koni, který nám právě slíbil úvěr jedné miliardy eur a výkup dluhopisů, se nesmíme koukat na zuby. To je pravda. Jenže opírat se o Čínu při hledání rozpočtové rovnováhy není vynucený krok, nýbrž důsledek „revoluční“ cesty, na níž se Orbán odřízl od zdrojů MMF i EU.
