Zítra v 11.40 hodin se v Ústřední obřadní síni na Olšanských hřbitovech rozloučíme s Petrem Holmanem. Zesnul v neděli v 68 letech. Měl jsem to velké potěšení se s ním přátelit, asi od chvíle, kdy jsem ho kdysi pozval jako hosta do českého vysílání Svobodné Evropy.
Pokud by se na někoho hodilo označení renesanční člověk, pak na něj. Bohemista, literární historik, indolog, editor, pedagog, který přednášel i na amerických a indických univerzitách, obdivovatel japonské keramiky, cestovatel, houslista a violista. Na Univerzitě Karlově vystudoval češtinu, hudební výchovu, sanskrt a tamilštinu
Komunisté tohoto nesmírně vzdělaného pána jasných názorů nechali milostivě mýt okna, živil se i jako dělník, topič, uklízeč či listonoš.
Ve svobodných poměrech si všechno vynahradil. Doktorát získal hned v roce 1991 za šestisvazkové unikátní dílo Frekvenční slovník básnického díla Otokara Březiny. K Březinovi byl až manicky připoután. Vydal jeho eseje, korespondenci, zrcadlové česko-latinské Básnické spisy. Právem byl za monumentální textovou koláž Březiniana II dekorován Cenou Toma Stopparda a Magnesií Literou za nakladatelský počin. Aby toho nebylo málo, postaral se i o publikaci dopisů mezi Březinou a Jakubem Demlem. Zážitky ze svého putování po světě sdělil v deníkových záznamech Z cest.
Nebyl věru suchopárný akademik. Bystře a ostře glosoval naši politickou scénu a přežil i mé poslechové hudební diskotéky, kde hrávám muziku opravdu různorodou. Po vystoupení v jeho železnobrodském bydlišti mě pozval k sobě domů, kde se během nádherného večera oddával svým oblíbeným čajům a dýmce, zatímco mně servíroval vynikající vína, a pak mě ještě dovezl do Liberce na autobus.
Petrově ironickém duchu je i motto pro zasvěcené na smutečním oznámení: „Nezáleží na podání, ale na poklepání.“ A upozornění rodiny zesnulého, jež laskavě žádá při účasti na obřadu o neformální oděv s vyloučením černé barvy. Jak myslíte, dorazím vymóděnej jako Dan Nekonečný.
Sbohem, šerý vlku!
