S Novým rokem neslavně skončil druhý pilíř penzijního systému. A taková to zprvu byla sláva. Nejprve měl být povinný. Kvůli stavbě druhého pilíře se k nelibosti mnohých zvyšovala DPH. Pak že bude dobrovolný, penzijní fondy přesto čekaly účast milionů lidí. Nakonec se jich ke spoření pod taktovkou státu upsalo 85 tisíc. Těm teď stát peníze vrátí.
Co teď? Demografické prognózy nejsou pěkné, česká imigrační politika je dlouhodobě absurdně přísná. Vypadá to tedy, že dnešní čtyřicátníci (nejsilnější populační ročníky) i třicátníci budou mít velmi smutnou penzi.
Navíc ji poprvé uvidí někdy kolem sedmdesátin, protože na rozdíl od finančního řešení penzí se na posunutí hranice odchodu do důchodu politici shodli – udělat kruté rozhodnutí na desítky let dopředu nikoho moc nebolí. Co teď? Desítky miliard z DPH se dávno roztekly v rozpočtu, ale nenastává s rostoucí ekonomikou čas podívat se na reformu penzí?
Tentokrát doopravdy?
