Martin Čaban: Ideje nejsou problém. Lidé ano

Václav Klaus

•

O vítězi hlasování o důvěře vládě Jiřího Rusnoka úplně jasno není. O hlavním poraženém nicméně není pochyb. Je jím ODS. Jestli to vypadalo, že po nuceném odchodu Petra Nečase na tom partaj nemůže být hůř, rozklad modrého poslaneckého klubu ukázal, že může.

Aby byl obraz zkázy jasný, je třeba si v první řadě uvědomit, co ODS během pár týdnů ztratila. Přišla o dva lídry téměř naráz. Nejdříve se s ostudou poroučel „pan Čistý“. Pak vystoupila na výsluní Miroslava Němcová jako stranická morální rezerva. Ale ta shořela na popel ještě dřív, než vůbec mohla přijít její chvíle.

Neslavnou stojedničku rozbili dva z jejích vlastních poslanců, což není v důsledku ničím jiným než fatálním selháním Němcové, která tvrdila, že si na loajalitě svých lidí postaví premiérskou kariéru. Ano, svou roli v tom sehrálo paralelní nevolené stranické vedení, o němž od minulého týdne vědí i voliči, kteří stranický život nesledují. To je možná polehčující okolnost pro Němcovou, až bude rozjímat nad svým debaklem, ale stěží je to polehčující okolnost pro stranu.

Tu naopak vyhřeznutí neoficiálních mocenských struktur uvrhlo ještě hlouběji do propasti absolutní nedůvěryhodnosti. K čemu bude straně jakákoli tvář na billboardech, jestliže voliči dostali názornou lekci, že v zásadních momentech třímá partajní otěže někdo úplně jiný? Následné vyhazovy moc nepomohou. Je to strukturální problém. Těch „vlivných řadových členů“ je v ODS mnohem víc, než jich dokáže jedna mimořádně svolaná výkonná rada vyloučit.

Vrcholným projevem modrého zoufalství je za této situace volání Martina Kuby po návratu „k ideové podstatě politiky ODS“, jemuž by prý měl pomoci Václav Klaus. Ne, kvůli vybočení z ideové čistoty se tak hluboko nepadá. Problém ODS není v idejích. Je v lidech.

A je to problém, za nějž si partaj může sama. O výbušném vztahu Nečase a Nagyové věděl ve straně každý. Přesto si za ty roky nedokázala žádná z partajních morálních autorit účinně promluvit s Nečasem o tom, že platit si milenku z peněz daňových poplatníků je vrchol nevkusu. Právě kvůli nevšímavosti strany skandál skrytě bobtnal, až vykvetl do obludných rozměrů. Totéž platí o šedých stranických strukturách. Na stranických kongresech bily do očí dlouho předtím, než Mirek Topolánek přišel s pojmem „kmotr“. Přesto se o problému mluvilo málo nebo vůbec. Jestli to bylo tím, že z aktivit politických podnikatelů tyla stranická pokladna, vědí jen zasvěcení.

ODS se v posledních týdnech bolestivě poučila, že některé problémy nelze vysedět. Nic jiného než tvrdý opoziční očistec už stranu nečeká. Ani nelze s jistotou tvrdit, že jí pomůže; možná jí už pomoci není. V každém případě bude ráda, pokud jej vůbec stráví ve sněmovně. Jestli přitom objeví nějaké ideové kořeny, dobře. Ale prim musí hrát personální a strukturální obměna.