Zůstaneme-li u sportovní terminologie, došlo k dokonalému překvapení: neochvějný Robert Fico, lídr levice a léta mezi Slováky nejoblíbenější politik, dostal jasnou červenou kartu téměř ve všech částech země, jíž vládl.
Slováci potvrdili, že chtějí změnu. Dokonce natolik, že si byli ochotni vsadit na nepolitika a podnikatele obviněného z paktování se scientology, od něhož vlastně nevědí, co mohou čekat. Na Kiskovu stranu se veřejně postavily i mnohé známé tváře z politiky a showbyznysu, mnohé z nich se ukázaly i v jeho centrále v hotelu.
Politik Daniel Lipšic ještě na začátku večera mínil, že jde o první volby, kde výsledek není předem jasný, a to se prý považuje za optimistu. „Myslím, že pan premiér prohraje,“ přizvukoval opatrně poslanec z SDKU-DS Martin Fedor.
Zatímco nálada Kiskových lidí byla již od otevření volebního centra optimistická a se stoupajícími procenty jen gradovala, hlavní stan vládní strany Smer byl ponořen v hlubokém napjatém tichu. Kdyby se v něm nesvítilo, nic by nenaznačovalo, že v něm čeká silný premiér se svými nejbližšími spolupracovníky na svůj politický debakl. „Velký respekt,“ podělil se s mírným úsměvem o své pocity těsně před začátkem sčítání hlasů.
| Propadák po dvou letech vlády |
|---|
| Referendum o Robertu Ficovi a o Smeru-SD, jak premiér nazval právě skončené prezidentské volby, dopadlo zcela jasně v jeho neprospěch. Pro něj i jeho stranu to znamená druhou volební prohru během necelého půlroku. První lekci od voličů dostal levicový Smer-SD loni na podzim v krajských volbách, kdy místopředsedu strany a úřadujícího předsedu Banskobystrického kraje Vladimíra Maňku v rozhodujícím kole přímé volby předsedy kraje překvapivě porazil vůdce extremistů Marian Kotleba. Obě poslední porážky navíc uštědřili Smeru-SD kandidáti bez předchozích zkušeností ve vysoké politice. Přitom ještě v předčasných parlamentních volbách konaných právě před dvěma lety strana pod Ficovým vedením získala úctyhodných 44,4 procenta hlasů, když ji podpořilo 1,1 milionu voličů. Voleb se tehdy zúčastnilo přes 59 procent Slováků a ti Ficovi dopřáli naplnění snu mnoha politiků – totiž možnost sestavit jednobarevnou vládu. Tehdy ve vládě střídal krizí zmítaný koaliční kabinet pravicové premiérky Ivety Radičové. |
Z úsměvu nezbylo nic, když o pár hodin později přišel přiznat kardinální porážku. „Panu Kiskovi na dálku podávám ruku a gratuluji,“ vzkázal Fico krátce po sečtení zhruba 60 procent hlasů, když už bylo více než zřejmé, že svého soupeře nemá šanci doběhnout.
Kiska jej nakonec porazil o více než 400 tisíc hlasů a s celkovým výsledkem 1 307 065 hlasů triumfoval ve všech regionech země kromě Trenčína, premiérova rodiště. „Beru si pár dní na analýzu a potřebuji si natáhnout nohu,“ dodal trudnomyslně Fico, který voleb natrhl achilovku při fotbale v dresu Smeru.
To Kiska pochopitelně zářil. Mezi novináře přišel na krátký brífink se slovy díků. „Slíbil jsem, že budu prezidentem všech občanů a že budu lidi spojovat a motivovat. Slovensko je země úžasných lidí a je jen na nás, jak využijeme to, co tu máme, abychom mohli být pyšní na svou zem a aby se zde mladí lidé cítili dobře a chtěli zde žít,“ reagoval za skandování svých přívrženců. Ti se nakonec posílení i malokarpatským vínem rozhodli zazpívat slovenskou hymnu, ale to už bylo v době, kdy nově zvolený prezident odpočíval v soukromí.
