Na vytvoření kabinetu se dohodlo šest stran, které mají ve dvousetčlenném parlamentu 128 hlasů. Katainenovo vyjednávání zahájené po volbách ze 17. dubna trvalo poměrně dlouho, jeho původní snahy vytvořit koalici s populistickými a protievropskými Pravými Finy nakonec skončily neúspěšně.
Katainen jako předseda nejúspěšnější Národní koaliční strany (KOK) zkoušel různé jiné varianty, nakonec se dohodl na širší koalici. Hlavními vládními partnery KOK tak nakonec jsou sociální demokraté (SDP), kteří skončili ve volbách na druhém místě. Obě strany si rozdělí 12 z 19 křesel v kabinetu. Zbylých sedm ministrů nominovali další čtyři členové vládní koalice: Levicový svaz Finska (VL), Svaz zelených (VIHR), Švédská lidová strana (SFP) a Křesťanský svaz Finska (SKL).
Hlavní opoziční silou tak zůstávají Praví Finové. Jejich formace se výrazně vymezuje proti Evropské unii, zejména proti finskému podílu na finanční záchraně krachujícího Řecka. Praví Finové přitom měli silnou pozici, protože ve volbách předčili všechna očekávání a skončili třetí s 39 poslanci.
