„Tady je nejhorší, že nemáme co dělat. Žádný basketbal, či fotbal, žádná příležitost naučit se jazyk“ řekl Muhammad, který pracoval v garáži v Iránu předtím než se rozhodl jet do Turecka a pak se přeplavit do Řecka. „Já si třeba hraju hry na mobilu, ale někteří lidé tady se jen hádají“ dodal.
Moria se stala symbolem rostoucí frustrace žadatelů o azyl v Řecku, kteří se ocitli v zemi zmítané krizí. Řecko má málo finančních prostředků k řešení situace a doufá, že tito lidé budou přesídleni do bohatších zemí, které teď mnohem častěji uprchlíky odmítají. V březnu Evropská unie a Turecko uzavřely přelomovou dohodu, která má za účel zmírnit příliv migrantů do zemí EU. Nicméně tato dohoda je pro Řecko zároveň příkořím, jelikož noví přistěhovalci jsou umístěni do záchytných táborů na řeckých ostrovech mezitím, co řecké úřady posuzují zdali mají být vráceni.
Zmírnění přílivu uprchlíků
Akce, která má za účel „předregistrovat“ téměř 60 tisíc potenciálních azylantů rozmístěných do třiceti provizorních táborů už trvá čtyři měsíce a má být ukončena v srpnu. Avšak celá operace bude pravděpodobně trvat mnohem déle, možná i rok, jelikož registrace se posuzuje na základě jednotlivých případů.
Tábor Moria je obehnán ostnatými dráty a kdysi býval vojenskou základnou. V současnosti tu žije okolo 30 tisíc lidí, kteří bydlí ve stanech a přepravních kontejnerech. Vody a elektřiny je nedostatek. Mnoho žadatelů o azyl je afghánského, marockého a íránského původu a tak je pravděpodobné, že budou klasifikováni jako ekonomičtí migranti a navráceni zpět do vlasti.
Řečtí policisté špatně odhadli počet lidi v táboře a tak tu máme málo jídla
„Řečtí policisté špatně odhadli počet lidi v táboře a tak tu máme málo jídla“ uvádí Juan Carlos Gavez ze španělské dobročinné organizace SOS Remar. Mezitím dobrovolníci roznášejí chléb a ovoce hladovým chlapcům v táboře. Moria je uzavřený tábor, jen málo charit a dobrovolníků tam má povolení pracovat, návštěvy jsou zakázané. Nově příchozí z Turecka, včetně mladistvých bez doprovodu, bývají zadrženi v takovémto táboře nejméně po dobu jednoho měsíce.
Začátkem týdne propukly nepokoje v dalším záchytném táboře na ostrově Leros. Nespokojení obyvatelé tábora se střetli s těžkooděnci. Střetu předcházela demonstrace za urychlení registračního procesu.
„Je nemožné stanovit přesný harmonogram na posouzení všech žádostí“ řekl Epaminondas Farmakis, výkonný ředitel řecké dobročinné organizace Solidarity Now, která je financovaná miliardářem Georgem Sorosem. „Je tu mnoho komplikovaných případů a řecké úřady mají nedostatek pracovních sil. Situaci také nepomáhá fakt,že mnoho místních pracovníků je přeloženo jinam do Evropy a nemáme za ně náhrady“ dodal.
Dohody s Tureckem
Příliv migrantů do Řecka se zmírnil potom, co EU a Turecko uzavřely dohodu, která umožní navrácení migrantů výměnou za to, že Turecko bude mít s Evropou bezvízový styk a tak se budou Turci moci volně pohybovat v schengenském prostoru. Podmínkou je však, že Ankara reformuje své zákony týkající se terorismu, aby vyhovovaly evropským normám.
Počet nových migrantů na Egejských ostrovech výrazně klesl. Mezitím co mezi dubnem a červencem roku 2015 se ostrovy potýkaly s přílivem asi 62 tisíc osob v letošním roce ve stejném období počet osob klesl na 6300. Řecké úřady nadále zaujímají vůči dohodě negativní postoj a tvrdí, že Turecko nemůže být považováno za bezpečnou zemi pro všechny migranty. Ministerstvo migrace od 20. března do Turecka vrátilo méně než 500 migrantů.
Jedním z hlavních důvodů, proč počet deportací je tak malý je, že většina nynějších migrantů jsou ženy, děti a starší osoby a jsou chráněni dle mezinárodního práva jako bezbranné osoby. Úřady na Lesbu a mezinárodní charitativní organizace jim poskytují bezpečné ubytování.
„Cítíme se tu bezpečně. Je tu mnoho dobrovolníků, aktivity pro děti a já mám hodiny angličtiny.“ říká Suha Nadžarová ze Sýrie, která žije v hotelu, který byl proměněn na ubytovnu a je provozován křesťanskou charitou Caritas. Paní Nadžarová, která je matkou čtyř dětí, řekla, že v záchytném táboře Moria byla napadena během první noci. Má strach z toho, že až dojde na přesídlení, evropské země, kam by chtěla, už ji nepřijmou. Chtěla by emigrovat do Kanady. „Chci jen, aby má rodina žila v bezpečí“ dodala.
