Zřejmě nejlépe ale trable socialisty vystihuje výrok jeho předchůdce a poraženého rivala Nicolase Sarkozyho: „Cítím se dobře. A když se podívám na ty, kteří mě vystřídali, cítím se dokonce velmi dobře.“ Hollande byl od počátku ve složité situaci. Pravicoví voliči ho hned na začátku odsoudili jako neschopného vyřešit klíčové problémy země – vysoké veřejné výdaje a ztrátu konkurenceschopnosti. Jako důkaz svých obav nyní považují fakt, že většina z vládních rozpočtových zásahů se týká zvyšování daní, nikoli šetření.
Prezident přitom navzdory protestům v těchto dnech prosadil reformu trhu práce, která firmám umožňuje pružnější reakce na potíže. Podle některých názorů sice není dost ambiciózní na zastavení růstu nezaměstnanosti a povzbuzení hospodářství, přesto jde zřejmě o dosud nejdůležitější prezidentův zásah.
„Teď ale potřebujeme druhý, třetí, čtvrtý a pátý krok,“ podotkl ekonom a jeho poradce Élie Cohen.
Změnami si přitom Hollande proti sobě poštval i levicově smýšlející Francouze, kteří mu stále častěji vytýkají, že směřuje příliš doprava. Nespokojenost mezi nimi ještě rozdmýchává další Hollandův volební protivník Jean-Luc Mélenchon s břitkým jazykem.
„Nechceme, aby finanční svět převzal moc, nepřijmeme úspory, které naše lidi, stejně tak jako všechny Evropany, vrhají do nekonečné bolesti,“ prohlásil radikál Mélenchon na nedávném shromáždění. Vláda vyzývající Evropu k opatřením na podporu růstu pak lidem marně vysvětluje, že jsou jen obětí propagandy, protože žádné drastické škrty neordinuje.
Francouzům navíc v současnosti paradoxně vadí osobnostní rys Hollanda, kvůli kterému ho volili. Po průbojném, až agresivním Sarkozym chtěli „Pana Normálního“, který usiluje o kompromis, teď jich ale většina volá po ostrých loktech. „Vypadá spíš jako premiér, není ztělesněním státu,“ vyjádřil jejich nespokojenost pro list New York Times politolog Pascal Perrineau.
Půjde prezident Hollande pod gilotinu?
