Taxikář Octavio Fernández natankuje plnou nádrž svého stařičkého Nissanu Sentra za méně, než kolik utratí za šálek kávy. Občas nechá obsluze na benzince větší spropitné, než kolik zaplatí za benzin. „Benzin je to jediné levné, co tu máme,“ cituje deník Wall Street Journal sedmasedmdesátiletého přistěhovalce ze Španělska. Každý den míří tisíce venezuelských automobilů s plnými nádržemi do sousední Kolumbie, kde takzvaní pempineros obsah nádrže odčerpají do kanystrů a Venezuelcům zaplatí zhruba deset korun za litr paliva, které obratem prodávají se ziskem dál. Litr benzinu na čerpací stanici vyjde v Kolumbii v přepočtu na 25 korun.
Během 14 let vlády Huga Cháveze zmrazila vláda dotované ceny benzinu, ačkoliv rostoucí výdaje vlády spustily pádivou inflaci, a benzin se tak z příjemně levného stál téměř bezplatným. Agentura Moody’s pro letošek ve Venezuele počítá s inflací na úrovni 28 procent a schodek státního rozpočtu loni dosáhl 12 procent.
Nový prezident Nicolás Maduro tak bude stát před rozhodnutím, zda nadále držet ceny benzinu na téměř nulových hodnotách, nebo je méně dotovat a ušetřit státní kasu.
Dalším negativním produktem téměř bezplatného benzinu je jeho vysoká spotřeba a neefektivní spalování v zastaralých vozech. Podle metodiky Světové banky, která přepočítává spotřebu benzinu na obyvatele přes množství ropy potřebné k jeho výrobě, spotřebovala Venezuela 413 kilogramů ropy na hlavu.
Poslední Chávezovo vítězství. Už pro nástupce Nicoláse Madura
