O to větší senzací je úspěch vnučky Marion Maréchalové-Le Penové. které hrála v jejím okrsku do karet konstelace ve druhém kole voleb. Ve 22 letech se stane nejmladší poslankyní a započne třetí generaci Le Penů ve vysoké politice.
Její teta Marine přes osobní prohru může slavit. Pod jejím vedením se strana se dvěma mandáty dostala zpět do parlamentu, kde od roku 1997 chyběla. „Je to dvojitý symbol. Otevřenost představuje zvolení Gilberta Collarda, mládí pak Marion Maréchalové-Le Penové,“ prohlásila Marine před nadšenými straníky. Collard je nestraník, který nabourává představu o uzavřené skupině nacionalistických straníků. Maréchalová-Le Penová zase ve straně se svým mládím a ženskostí nabourává představu o typickém členovi Národní fronty jako o stárnoucím antisemitském xenofobovi.
Odplata za pošpinění jména
Výhra Maréchalové-Le Penové má pro Národní frontu velkou symboliku. „Můj dědeček mě naučil, že je jen na mně, abych se předvedla. A já se rozhodla, že to bude ve městě, kde naše jméno bylo pošpiněno,“ vyhlašovala v kampani Marion. V jejím departementu ve městě Carpentras byl totiž v roce 1990 znesvěcen židovský hřbitov a všichni z toho vinili právě příznivce Le Pena. Není divu – Le Pen byl odsouzen za trivializování holokaustu a Národní fronta byla dlouho zřetelně antisemitská a xenofobní.
Brzy se ale ukázalo, že lepenisté na hřbitově neřádili. V dubnových prezidentských volbách zde dokonce Le Penova dcera získala nejlepší výsledek – skoro třetinu hlasů. Nyní odplatu dokonala vnučka: „Zlobou pošpiněné jméno Le Penových je očištěno. Spravedlnost zvítězila!“ prohlásila nyní nejmladší z rodu.
Ženské rebelie
Přestože otec, dcera i vnučka nyní vystupují jako svatá trojice Národní fronty, idylické vztahy mezi nimi rozhodně vždy nebyly. A nejspíš ani nejsou. „Nic nebylo snadné. Vždy jsme byly dcery Le Pena a lidé v nás vzbuzovaly pocity viny. Vždycky,“ povzdychla si v oficiální biografii současná předsedkyně strany Marine. Tuhé disciplíně Le Pena se vzepřela nejprve jeho žena Pierrette, když ultrakonzervativce pokořila v sedmdesátých letech svými akty pro Playboy a utekla do Ameriky.
Své rebelie proti hlavě klanu si pak prožily všechny ženy v rodině. Nejstarší dcera Marie-Caroline vstoupila do strany, ale pak přeběhla i s manželem k odštěpenecké frakci. Marine dlouho představovala příliš liberální názory mezi krajními pravičáky a nyní o tom nemluví jen proto, aby ukázala jednotu Le Penů.
V další generaci to není o moc jiné. Marion pochází z manželství druhé Le Penovy dcery Yann a Samuela Maréchala. Ten kdysi vedl mládežnickou odnož Národní fronty, ale v devadesátých letech si znepřátelil spolustraníky, když prohlásil, že islám musí být brán ve Francii vážně jako druhé náboženství. I Marion vystupuje jako umírněný konzervativec, který se raději věnuje zneužívání dávek než popírání holokaustu.
Zbavit se ďábelské pověsti
Přestože dcera i vnučka oficiálně ctí Le Pena, potichu přeměňují stranu v přijatelnou volbu pro pravicové Francouze. Marine po převzetí předsednické funkce vyhlásila program „dédiabolisation“, zbavení ďábelské pověsti. A funguje to. Sice stále chce zavést trest smrti, vystoupit z Evropské unie a bojovat proti islámu a přistěhovalectví, nově se ale také zastává homosexuálů, neodmítá už adopce a zaměřuje se na ekonomické problémy.
Její umírnění stranického programu a stylizace do novodobé Johanky z Arku zapůsobily nebývalým způsobem během letošních prezidentských voleb. Šest a půl milionu hlasů znamenalo skoro 18 procent, tedy mnohem více, než když se její otec s 10procentní podporou dostal v roce 2002 do druhého kola prezidentského klání.
Třikrát tolik
Výsledky parlamentních voleb vzestup Národní fronty jen podtrhují. Dva mandáty nevypadají jako výhra, ale ve francouzském volebním systému lze sílu stran posuzovat spíše podle výsledku po prvním kole. A v něm Národní fronta bodovala. Z milionů hlasů v roce 2007 dokázaly nyní Le Penové zvýšit oblibu strany na 3,5 milionu příznivců. Nyní se jen Marine musí obávat, aby jí její pohledná neteř Marion nezastínila.
