Sportovní lezení mělo v Tokiu svou premiéru. Bylo třeba umět násobit
Mezinárodní olympijský výbor moc dobře věděl, co dělá, když do rodiny svých sportů přizval sportovní lezení. Tokijský olympijský debut dokázal, že umění pavoučích mužů a žen na stěně má v sobě energický mix napětí, sportovní spravedlnosti, úžasných fyzických výkonů a televizní a divácké atraktivity. Českého fanouška navíc těší fakt, že si v tomhle odvětví hýčká nejobletovanější hvězdu současnosti – Adama Ondru. A právě na jeho výkony byli v Tokiu velmi zvědaví.
Jediný problém nového olympijského formátu spočíval v kombinaci tří disciplín. Důvod byl jednoduchý. MOV řekl, že při své premiéře dostane lezení pro každou kategorii jen jednu sadu medailí. Mezinárodní federace tak nechtěla žádnou skupinu svých specialistů poškodit, a tak vymyslela onen formát, o kterém se snad všichni lezci světa minimálně jednou (spíš víckrát) před olympiádou kriticky vyjádřili. „Je to podle mě nešťastné a řekl bych až špatné rozhodnutí,“ prohlásil například v rozhovoru pro New York Times Adam Ondra. A jeho slova mají už nějakou váhu. Kombinace přesto propojila všechny tři lezecké disciplíny – rychlost, bouldering a obtížnost. Možná si říkáte, proč kvůli tomu všichni tak prskali. Vždyť prostě jednou lezou po stěně, tak někdy můžou být rychlejší a někdy zase pomalejší. Skoro každý lezec má totiž svou jednu vybranou parádní disciplínu. Někteří dokážou na vrcholné úrovni úspěšně propojit bouldering s lanem (lezením na obtížnost) jako třeba Adam Ondra, který se v obou stal mistrem světa. Ale rychlostní lezci, to je zkrátka samostatná sorta.
Je to, jako byste po Usainu Boltovi chtěli po sprintech na stovce a dvoustovce, aby pak ještě vrhal koulí nebo házel kladivem. Prostě tak trochu jiný sport. Ale nadšení z toho, že sportovní lezení se dostalo pod pět kruhů, bylo nakonec větší. A je to pochopitelné, olympijská příslušnost posouvá tento sport na globální level a dává mu ohromnou šanci na sebeprezentaci a významné posílení fanouškovské či členské základny. Vymyslel se tak kombinační formát, ve kterém vítěze určí součin (účast v předkole násobilkové olympiády nutná) výsledků jednotlivých disciplín. Ano, je to trochu komplikované. I autorovi tohoto článku neustálé propočty při komentování přímého přenosu lehce zatemnily mysl, ale pro všechny to byla velká násobilková premiéra, že?
Takže pokud jste třeba skončili třetí v rychlosti, pátí na boulderu a sedmí v obtížnosti, zapsali jste do svého výsledku součin 105. Čím menší vaše cifra byla, tím větší jste měli šanci na celkovou výhru. A že těch kombinací nebylo zrovna málo. Ideální bylo aspoň jednu třetinu soutěží vyhrát, což se nakonec potvrdilo, protože premiérový olympijský šampion Alberto Ginés López ovládl úvodní rychlost, skončil sedmý v boulderingu a obsadil čtvrté místo v obtížnosti. Celkové skóre tedy 1 x 7 x 4 = 28 bodů, což bylo nejmíň ze všech fi nalistů a osmnáctiletý Španěl nevěřícně zíral na výsledkovou tabuli.
