Lůžka nejsou a stát staví draze. Máme vlastní řešení, říká šéf pojišťoven Jan Matoušek

Příchod silných ročníků do věku, kdy se možnosti státu střetávají s rostoucími nároky na péči, staví Česko před obří výzvu. Obavy z nedostupnosti péče od roku 2021 stouply o 13 procentních bodů a téměř 70 % procent Čechů deklaruje zájem o pojištění dlouhodobé péče. „Lidé se nebojí jen zhoršení zdraví, ale i toho, že budou rodině na obtíž. Proto stavíme domovy dostupné pro střední třídu a nabízíme pojištění, které tyto náklady pokryje,“ vysvětluje v rozhovoru výkonný ředitel České asociace pojišťoven Jan Matoušek.

Tuzemské pojišťovny přicházejí s pojištěním ztráty soběstačnosti. Proč se do oblasti dlouhodobé péče pouštíte právě teď?

Svět se výrazně mění, přibývá nejistot i nových rizik. Nejde jen o stárnutí populace, ale i o ochranu klimatu nebo kybernetické hrozby. Zátěž narůstá a my musíme vědět, jaká rizika lidem krýt. Demografie je jasně ohraničený problém. Změní se struktura klientů a my musíme mít produkty pro stále silnější část populace. Vyvinuli jsme proto pojištění ztráty soběstačnosti. Pokud skončíte ve třetím nebo čtvrtém stupni příspěvku na péči, pojišťovna vám začne vyplácet rentu.

Podle nejnovějšího průzkumu České asociace pojišťoven se Češi ze všeho nejvíce obávají právě ztráty soběstačnosti ve stáří. Promítá se to do zájmu o toto pojištění?

Z našeho průzkumu vyplývá, že nesoběstačnosti ve stáří se obává 72 procent Čechů a tato obava od roku 2021 stoupla o 13 procentních bodů. Strach z toho, že člověk bude rodině na obtíž, předčí dokonce i obavu ze ztráty majetku nebo vyhoření domu. Lidé odhadují budoucí náklady a vědí, že na ně nemají dostatek úspor – i proto má o pojištění dlouhodobé péče zájem téměř 70 procent z nich.

Kdy je ideální věk pro sjednání takové pojistky?

Mezi 45 a 50 lety. Dnes produkt nabízí pět pojišťoven a má daňovou podporu. Velmi by ale pomohlo, kdyby bylo možné toto pojištění poskytovat i jako zaměstnanecký benefit s daňovým zvýhodněním. Zaměstnavatelé tak předejdou tomu, že jim klíčový pracovník bude muset ze dne na den odejít z práce kvůli celodenní péči o rodinného příslušníka.

Jakým způsobem mohou klienti či jejich rodiny tyto vyplácené prostředky v praxi využít?

Například na doplatek za lůžko v domově, na terénní péči, nebo je dáte příbuznému, který musel kvůli péči zkrátit úvazek. Před námi totiž stojí obrovská otázka: Kdo dlouhodobou péči zaplatí? Jde o kapacitu domovů, personální zdroje, náklady na domácí péči i o pokles počtu lidí v produktivním věku, kteří kvůli péči o nesoběstačné příbuzné zcela odcházejí z trhu práce.

Proč státní systém domácí péče rodinám v této situaci nestačí?

Mnoho lidí chce zůstat doma a rodiny se snaží postarat, ale narážejí na fyzické i finanční limity. Terénní služby státu nemají dostatečnou kapacitu a rodině při výpadku jednoho příjmu prudce padá životní úroveň. Pojištění ztráty soběstačnosti vytváří potřebný finanční polštář, vyplácená renta tak pomáhá uhradit buď soukromého pečovatele přímo do domu, nebo funguje jako přímá kompenzace pro pečujícího člena rodiny.

Výkonný ředitel České asociace pojišťoven Jan Matoušek. | Zdroj: Goran Tacevski

Pojištění řeší finance rodin, ale lidé narážejí na to, že fyzická lůžka jednoduše nejsou. Jak dramatická je kapacitní krize v regionech?

V Česku máme přes 60 tisíc lůžek pro dlouhodobou péči, ale do roku 2035 budeme potřebovat dalších 35 tisíc. Čekací doba se v některých krajích pohybuje kolem dvou až dvou a půl roku. Domácí péče je preferovaná, ale u těžce nesoběstačných lidí nebo pacientů s demencí neudržitelná. Dlouhé čekací lhůty znamenají, že se klient umístění v zařízení mnohdy ani nedožije.

Přecházíte tedy od pouhých pojistek k reálné infrastruktuře a první domovy už stojí. Kolik lůžek nakonec postavíte?

Přicházíme s projektem výstavby 20 domovů s celkovou kapacitou 2 500 během šesti až sedmi let. Pojišťovny představují dlouhodobého investora, který si může dovolit investiční horizont odpovídající výstavbě nemovitostí. Upřímně chceme mít i pocit, že děláme pro společnost něco reálného a prospěšného.

Poloviční výnos pro pojišťovny

Péče v soukromých zařízeních bývá pro většinu rodin finančně nedostupná. Kolik pobyt ve vašich domovech stojí?

Nepobíráme dotace a cena lůžka začíná na 35 až 38 tisících korun měsíčně. To je výrazně méně než u některých konkurenčních zařízení, kde klienti platí běžně 50 až 60 tisíc korun.

Jak je možné dosáhnout takové částky, aniž by utrpěla kvalita péče?

Jde o souhrn faktorů. Klíčové je efektivní plánování přímo s provozovatelem, v našem případě společností Senlife, a stavební firmou. Díky tomu dokážeme stavět výrazně levněji než veřejný sektor – okolo 2,2 milionu korun na jedno lůžko. Druhým a zásadním pilířem je samotný přístup pojišťoven ke zhodnocení peněz.

Pojišťovny přece běžně vyžadují maximální tržní zisk ...

Ano, ale tento projekt stojí na pomezí klasické investice a společenské odpovědnosti. Financování probíhá přes společně založený fond, do kterého pojišťovny vkládají prostředky skrze dluhopisy bez ratingu. Musely se přitom smířit s výrazně nekomerčním výnosem, akceptovaly přibližně poloviční zhodnocení oproti tomu, co by z takového typu dluhopisu běžně požadovaly na volném trhu. Vnímají to jako systémovou investici do infrastruktury, kterou Česko nezbytně potřebuje.

V jaké fázi se tedy projekt vašich seniorských domovů aktuálně nachází?

V listopadu otevíráme náš v pořadí třetí domov, na začátku roku zahájíme práce na čtvrtém a během roku na dalších dvou. Provozujeme zařízení v Chodové Plané a Tmani u Berouna, nově otevíráme v Dolních Břežanech. Kapacita jednoho domova je 120 až 130 lůžek.

Vzkaz obcím: Stavíte předraženě

Ministerstvo práce a sociálních věcí odhaduje celkové náklady na vybudování potřebných třiceti tisíc lůžek do roku 2035 na 245 miliard korun. Kde vidíte hlavní rezervy veřejného sektoru, když vy stavíte výrazně levněji?

Obce a kraje v praxi staví domovy s náklady i 5,5 až 6 milionů korun na jedno lůžko. Stát by při našich cenách dokázal za stejný balík peněz postavit více než dvojnásobek kapacit. A přitom rozhodně nestavíme žádné odtažité zóny duchů, naopak budujeme moderní domovy s vlastními kavárnami,wellness programy a zahradami, které jsou přirozeně propojené s komunitou a životem v obci. Zástupcům samospráv vzkazujeme: Přijeďte se k nám podívat, že náklad 2,2 milionu za lůžko je reálný a vytvoří špičkové prostředí.

Co podle vás způsobuje, že se veřejné stavby tak propastně prodražují?

Zásadním problémem je špatné plánování a nešťastně zadávané architektonické studie. Na začátku se stanoví absurdně vysoký finanční strop a dodavatelé pak nemají žádnou motivaci stavět levněji. Bývají to buď malé projekty pro 30 lidí, které bez trvalých dotací nedokážou fungovat, nebo předražené špatně promyšlené záměry. Pokud obce chtějí pro své občany dostupnou péči, musí poskytnout pozemek nebo právo stavby za rozumnou cenu.

Sektor sociálních služeb naráží na chronický podstav už dnes a kvalifikované pečovatelky na trhu fakticky nejsou. Jak chcete pro stovky nových lůžek sehnat dostatek personálu?

V tuto chvíli problém nemáme, ale musíme plánovat v horizontu deseti let. O zaměstnance nelze soutěžit výhradně mzdami – rozhoduje dopravní dostupnost zařízení, dobrá reputace zaměstnavatele i kvalita moderních pomůcek. Od státu očekáváme zrychlení stavebního řízení a zavedení rozumné migrační politiky. Pro potřebný počet lůžek totiž neseženeme personál výhradně v Česku, potřebujeme cílený nábor a rychlou adaptaci pracovníků ze zahraničí.

Nepomohly by s nedostatkem pečovatelek technologie a umělá inteligence, kterých dnes rapidně přibývá?

AI má obrovský potenciál při plánování péče, kontrole dodržování standardů nebo připomínání úkonů. Existují i doplňkové projekty konverzace s umělou inteligencí ve chvílích, kdy pečovatelka nemůže být přímo u klienta. Jde však výhradně o podpůrnou technologii. Jádro služby vždy spočívá v lidské bytosti – prášky vám musí přinést člověk, nikoli robot.

Podle jakých kritérií vybíráte konkrétní lokality pro výstavbu nových domovů? Hrají roli pouze velká krajská města?

Nemusí jít nezbytně o velká města. Při výběru lokality zvažujeme poptávku v okolí, analýzu práceschopného obyvatelstva pro nábor zaměstnanců, velikost pozemku i dostupnost hromadné dopravy. S poptávkou po lůžkách souvisí jeden výmluvný fakt: na krajských čekacích listinách jsou tisíce lidí. V našem domově v Chodové Plané, kam se z Prahy jedou dvě hodiny autem, pochází polovina seniorů právě z Prahy a Středočeského kraje. V hlavním městě a okolí bylo lůžko natolik nedostupné, že rodiny raději zvolily vzdálenější zařízení s garantovanou kvalitní péčí.