Výstavba dálnice D1 v podobě, jak ji známe dnes, začala v září 1967. Ani po padesáti letech však stále není dokončena, nadále chybí část u Přerova.
Nejstarší, nejdelší, nejvyužívanější a mezi českými řidiči nejméně oblíbená, dálnici D1 lze charakterizovat mnohými superlativy. Tento týden dálnice slaví 50 let, její výstavba v podobě, jak ji známe dnes, byla oficiálně zahájena 8. září 1967. První úsek pak byl zprovozněn 12. července 1971, mezi Prahou a Mirošovicemi.
Ve skutečnosti je ale historie nejstarší české dálnice ještě starší, se spojením Čech a Moravy vysokorychlostní, respektive „dálkovou“ silnicí se počítalo již ve třicátých letech, kdy tato dálnice měla vést přes Slovensko až na Podkarpatskou Rus. Po okleštění republiky v důsledku mnichovské dohody se navíc taková silnice stala nutností, protože odtržením Sudet byly přerušeny některé dopravní spoje.
Kvůli tomu se změnily i plány a dálnice (zkratka ze spojení dálková silnice vzniklá díky Karlu Chmelovi, který se na stavbě podílel) měla najednou spojit jen Čechy a Moravu, a to v úseku Praha – Jihlava – Brno, což bylo jiné vedení než dříve zamýšlené.
Třeba průmyslník Jan Antonín Baťa zamýšlel páteřní silnici Cheb – Plzeň – Brno – Žilina – Velký Bočkov (na dnešních ukrajinsko-rumunských hranicích), která by se vyhnula Praze.
V roce 1939 dokonce byla výstavba tohoto díla na několika úsecích zahájena a pokračovala i po zahájení války, až do roku 1942, kdy byla okupanty ukončena, a to v rámci přechodu na řízené válečné hospodářství. Už předtím však probíhala hodně komplikovaně, a to kvůli nedostatku pracovních sil. Tehdy vznikla třeba část mostů přes údolí Šmejkalky u Senohrab či přes údolí Želivky u Píště.
Po válce se stavba opět rozběhla a bylo postupně dokončováno budování zahájených mostů. Jenže v padesátých letech je z horních míst bez nějakého konkrétního důvodu opět ukončena. Mezi Prahou a Moravou je tak najednou ladem 77 kilometrů tělesa dálnice v různém stádiu rozpracovanosti.
Pokračování článku a kompletní fotogalerii najdete na webu Auto.cz>>>
