Jméno, které funguje
Název „Mondeo“ je slovo uměle odvozené z latinského výrazu „mundus“, tedy „svět“, což od první chvíle naznačovalo ambice vozu proslavit se i za hranicemi Evropy. Třetí a dosud stále vyráběná generace modelu Ford Mondeo stojí na podlahové plošině C/D, kterou sdílí také s modely Galaxy a S-MAX, s nimiž se také od března 2007 vyrábí v belgickém Genku.
Za pozornost stojí skutečnost, že na výrobě současného Mondea se podílí více než desítka dodavatelských firem v České republice, z nichž většina tyto díly nejen vyrábí, ale také samostatně vyvíjí.
Zkoušený vůz
K testu jsme převzali z nejlevnějších verzí, a sice kombi s motorem 1,6 l Ecoboost a takřka základním výbavovým stupněm Winner Plus. I ten ale velmi příjemně překvapil rozsahem své standardní výbavy, v níž stojí jako kombi 613 690 Kč.
Ačkoli jde o nejdéle sloužící model evropské střední třídy, Mondeo pořád drží dech a má co nabídnout. Kromě moderních motorů a stále vynikajících jízdních vlastností (v rámci modernizace v modelovém roce 2011 bylo ještě lépe odladěno pérování kvalitněji tlumící přenos rázů z vozovky do prostoru pro cestující) se průběžně rozšiřuje nabídka moderních prvků bezpečnostních a komfortních soustav, takže ani ve srovnání s těmi nejmodernějšími konkurenty svého segmentu Mondeo nemá větších slabin.
Podívejme se právě na zkoušený vůz: ten nabízí za rozumnou cenu 645 190 Kč vše potřebné od duální klimatizace a multimediální soustavy s navigací SD, Bluetooth a velkoplošným barevným dotykovým monitorem přes tempomat s omezovačem rychlosti, elektricky sklopná zpětná zrcátka s lampičkami osvětlujícími prostor okolo vozu a sedmnáctipalcová litá kola až po předozadní parkovací asistent nebo pásy LED pro denní svícení v předním nárazníku.
Na první pohled
Vzhled Mondea s karoserií kombi nijak sportovně akcentován není, na rozdíl od většiny konkurence, mezi níž se z těchto snah v posledních letech stal jakýsi úzus. Poněkud rozšklebené tvarování přídě se nemusí líbit každému, ale je aerodynamicky vhodné a konec konců jsme si na ně už z každodenního provozu tak nějak zvykli. Plochy boků jsou „rozbity“ jedním výrazným, vodorovným prolisem nad linií dveřních klik. Docela zajímavě a stále svěže působí rozšířené podběhy kol, vzadu konzistentně přecházející do spodní části nárazníku s náznakovým difuzorem.
Facelift přinesl nové zadní svítilny, jež využívají pro obrysová a brzdová světla LED trubic. Střídmě bylo použito chromových ozdob, jež najdeme v podobě lišt ve spodní hraně bočního zasklení a rámečku kolem masky chladiče.
Uvnitř vše působí robustním dojmem, a to už od chvíle, kdy vezmete za masivní kliku a otevřete rozměrné a docela těžké dveře s dvojitým těsněním po celém obvodu. Interiéru dominují nezáživné šedo-černé odstíny, jež jsou alespoň částečně narušeny stříbřitými detaily a (opět) šedými, ovšem lesklými lištami.
Přední sedadla nijak sportovně tvarována nejsou, ovšem mají dostatečně tuhé a dlouhé sedáky a opěráky. Elektrická regulace výšky a manuálně stavitelná tuhost bederní opěry jsou samozřejmostí, podobně jako velkorysá nabídka prostoru do všech stran.
Strádat rozhodně nebudou ani cestující na zadních, opět rozměrných sedadlech, spoustu místa mají zvláště pro hlavy a kolena. Středový tunel je tam redukován na minimum a na konci panelu jsou popelník a zásuvka na 12V. Míst pro odkládání drobností je v Mondeu dostatek, od hluboké schránky před spolujezdcem přes kapsy ve dveřích až po úložný prostor v loketní opěrce mezi předními sedadly.
Kvalitu použitých materiálů i dílenského zpracování jsme hodnotili jako velmi dobré, snad až na plasty obkladů dveří, jež působí na střední třídu snad až příliš obyčejně.
Zavazadlový prostor
Zadní část karoserie Mondea kombi je úplně samostatnou kapitolou. Prostor pro zavazadla je zkrátka ohromný, ale především znamenitě využitelný. Vstupní otvor není ničím omezen, je široký stejně jako zavazadlový prostor, nákladová hrana postrádá práh a víko se otevírá do velké výšky.
V případě potřeby přepravy většího počtu zavazadel lze vpřed vyklopit sedáky zadních sedadel a na jejich místo položit opěráky. Vzniklá plocha je díky tomuto řešení, které automobilky v posledních letech spíše opouštějí, prakticky zcela rovná a dlouhá impozantních 1 920 mm.
Za volantem
Postupné vylepšování Fordu Mondeo se dotýká také jeho interiéru, a tak ani zde na svoji moderní konkurenci výrazněji neztrácí. Pokud si potrpíte na moderní techniku, můžete si připlatit třeba za hlídání opuštění jízdního pruhu (LDW) a mrtvých úhlů zrcátek (BLIS), adaptivní tempomat, bezklíčkové zamykání a startování, bi-xenonové světlomety s nasvětlováním zatáček nebo přístrojový štít s barevným informačním displejem FordConvers+, který jsme zkoušeli například ve verzi Mondeo 2,0 EcoBoost.
Námi zkoušený vůz byl ale opatřen klasickým přístrojovým štítem s dobře čitelnými stupnicemi otáčkoměru, tachometru, palivoměru a teploměru chladicí kapaliny. Přehlednosti ovládání nelze nic zásadního vytknout. Vše je dobře po ruce, páčky pod volantem mají krátký chod a vhodnou intenzitu aretace. Rozměrný dotykový displej multimediální a navigační soustavy sice není žádným výkřikem posledním módy, ale komunikuje v češtině a má vhodně nastavenou odezvu, působit tak na něj není třeba ani příliš měkce, ani příliš tvrdě. Údaje klimatizační jednotky se zobrazují na jeho monitoru.
S chutí do života
Pomineme-li úplně základní, atmosféricky plněný Duratec 1,6 l/88 kW, je „šestnáctistovka“ EcoBoost nejlevnějším zážehovým motorem v Mondeu a zároveň vůbec nejdostupnější motorizací pro výbavové stupně Winner Plus, Titanium Plus a Titanium X Plus. Nicméně nabízí slušný výkon 160 koní (118 kW) a točivý moment při krátkodobém overboostu až 270 Nm (trvale 240 Nm), navíc v širokém rozpětí 1 600 až 4 000 ot./min. Na tak velké auto překvapivě úplně stačí, kombík s pohotovostní hmotností 1 501 kg s ním jede až 210 km/h a zrychlí z 0 na 100 km/h za 9,6 s (což prakticky potvrdila i naše měření).
Na čtyřválec s přímým vstřikováním má motor kultivovaný a tichý chod, a to i na volnoběh, jeho vibrace a hluk se do interiéru ve větší míře nepřenášejí v žádném z jízdních režimů, i ve vysokých otáčkách zůstává klidný. Do otáček se ochotně sbírá od hranice 2 000 ot./min. a nástup jeho tahu je zcela plynulý, reakce na prudké sešlápnutí plynového pedálu trvá jen zlomek vteřiny.
V tomto autě se motor nijak netrápí a dobře spolupracuje s vhodně převodovanou rychlostní skříní. Díky jeho dostatečnému točivému momentu dostupnému v širokém spektru otáček „točí“ na šestý stupeň při 130 km/h jen 2 700 ot./min., což se promítá jak do akustického komfortu, tak do příznivé spotřeby paliva na delších cestách, ale o tom až v závěru. Řazení je přesné a probíhá v krátkých drahách, jisté výhrady jsme měli ke spojce, která je až příliš měkká a řidič přes pedál nedostává úplně přesné informace o jejím záběru.
S vozem jsme tentokrát najeli něco přes 1 100 km v nejrůznějších podmínkách a dosáhli průměrné spotřeby 7,8 l/100 km. Ve městě jsme jezdili zhruba za 8,5 l/100 km a v dálničním provozu na horní hranici limitu lze počítat s průměrem 6,6 l/100 km, s nímž mimochodem jezdí i řada naftových aut stejné třídy. Pokud se ale chcete svézt a motor budete točit, spotřeba samozřejmě poletí i k 12 l/100 km, což je ale u podobných motorů běžné.
Spolehlivý koráb
O jízdních vlastnostech aktuálního Mondea již byly popsány stohy papíru, ovšem také tentokrát musím konstatovat, že i po dlouhých letech služby patří Ford Mondeo na silnici k suverénům. Ihned po rozjetí (tedy poté, co si zanadáváte na tu spojku) je vám jasné, že toto auto vás jen tak ve štychu nenechá. Už řízení je naprosto precizní. Při parkování je sice možná trochu tužší, ale i při vysokých rychlostech nabízí řidiči dokonalý kontakt s vozovkou a čitelné informace o chování celého auta a případně hrozícím překročení fyzikálních zákonů.
A důvod? Nejen kinematika závěsů předních kol, ale především dnes již raritní, konvenční kapalinový posilovač řízení, který nikdy žádným svým požadavkem nepřekvapíte. Mezi krajními rejdy pak leží jen 2,7 otáček volantem. Mondeo je stabilní v přímém směru a oproti výrazně těžším vznětovým verzím také o poznání hbitější v rychle střídaných zatáčkách.
K celkově příkladnému ovládání přispívají také dostatečně výkonné a přesně dávkované brzdy. V rámci faceliftu prošly dílčí modernizací také díly podvozku, což se projevilo na ještě kvalitnější izolaci karoserie od rázů z nerovností vozovky.
A vystupujeme
Hlavní zjištění tohoto testu? Ford Mondeo, veterán evropské střední třídy, je díky průběžným modernizacím stále ve formě. Nabízí osvědčenou techniku i moderní výbavové prvky, takže za konkurencí v ničem nijak výrazně nezaostává. Jistě, v určitých parametrech mohou být jiná auta lepší, ale Mondeo nemá výraznější slabinu. S tímto autem dnes už asi nikoho vysloveně neohromíte, ovšem pokud hledáte solidního parťáka na dlouhé cesty a nevadí vám, že Mondeo stojí na každém rohu, je to auto pro vás.
