Občané měli podle původního návrhu hradit náklady za opravu a údržbu přípojek i pod veřejným prostranstvím, tedy pod chodníky a silnicemi. Dosud je platil provozovatel veřejné sítě. Náklady podle Seitlové mohly dosáhnout až desítky tisíc korun.
Ministr zemědělství Petr Bendl k problematické novele uvedl, že problém sporů mezi majiteli přípojek a provozovateli sítí po jeho kroku přetrvává. „Proto resort bude se všemi zainteresovanými stranami i nadále jednat, přičemž řešení vidí do budoucna například v tom, že by opravu přípojky hradil její majitel pouze po hranici jeho pozemku,“ uvedl Bendl s tím, že opravu té části přípojky, která vede pod veřejným prostranstvím, by platil provozovatel sítě.
Odstupující zástupkyně ombudsmana Jitka Seitlová ve své zprávě začátkem měsíce uvedla, že připravovaná novela zákona o vodovodech a kanalizacích je nevýhodná pro vlastníky přípojek, k její kritice se následně přidala opoziční ČSSD či majitelé nemovitostí. Podle Bendla však změnu sám úřad ombudsmana požadoval.
Vlastník přípojky by se podle Seitlové dostal v důsledku změny do nevýhodného postavení. „Nejen proto, že podle navrženého znění nemůže ovlivnit efektivnost a hospodárnost nákladů vynaložených provozovatelem vodovodu na provedené práce, ale neměl ani možnost ovlivnit současný stav a situaci díla, za které by měl nyní nést odpovědnost,“ uvedla.
Ještě mohou přijít pozměňovací návrhy
Sněmovní zemědělský výbor minulý týden podle očekávání přerušil projednávání sporné novely s tím, že o ustanovení se povedou další debaty. Poslanci mohou podávat pozměňovací návrhy do 9. května. Nyní platí výměnu přípojky její vlastník, zatímco opravu provozovatel sítě.
Ministr zemědělství Petr Bendl (ODS) už dříve uvedl, že vlastníci přípojek ve snaze ušetřit často žádali o opravu zastaralé přípojky, u níž bylo jasné, že ji bude nutné v krátké době znovu opravit. Toto řešení prý zvyšuje náklady všem uživatelům. Provozovatelé totiž rozpočítávají výdaje na opravy všem do cen vodného a stočného. Novela obsahuje řadu dalších bodů. Mění například způsob, jakým kraje vytvářejí dlouhodobé plány pro rozvoj vodovodů a kanalizací, a počítá s povinným zavedením jednotného elektronického komunikačního systému pro předávání údajů a informací.
