Od firem a zástupců české vlády se Šefčovič ve zkratce dozvěděl, že unijní plán je dobrý, ale nikdo ho nechce. Energetické firmy ze západní Evropy požadují zřízení kapacitních trhů, na kterých půjde získat zdroj příjmů pro nerentabilní konvenční elektrárny, jež by sloužily jako záloha při výpadcích obnovitelných zdrojů.
„Samotný trh s elektřinou nedokáže zajistit bezpečnost dodávek, tedy dostatek záložních kapacit,“ tvrdí například Martin Herrmann, šéf RWE East. Ve stejném duchu hovoří také Simone Mori, výkonný viceprezident italského Enelu. Rozdíl je v tom, že v Německu se RWE platby za záložní kapacity nejspíš nedočká, protože tamní vláda od této cesty ustoupila. V Itálii se naopak tendr na zachování elektráren v síti připravuje.
ČEZ zatím po kapacitním trhu v Česku nevolá, protože mu všechny elektrárny i za stávajících podmínek vydělávají. Výjimkou je nová paroplynová elektrárna v Počeradech. „Nicméně s cenou elektřiny 33 eur za megawatthodinu a cenou emisní povolenky za sedm eur za tunu se nedají splnit evropské cíle pro snižování emisí,“ upozorňuje Ivo Hlaváč, člen představenstva ČEZ. Do nízkoemisních zdrojů nebude bez nějaké formy podpory investovat ani ČEZ.
Pojistka před sousedy
Studenou sprchu dostal Šefčovič také od zástupců české vlády. Jak vládní tajemník pro evropské záležitosti Tomáš Prouza, tak ministr průmyslu Jan Mládek tvrdí, že Česko se nevzdá výsostné pravomoci stanovit si vlastní energetický mix. Vnímají to jako pojistku pro malé země před případem, že kvůli nedostatku elektřiny začnou jednotlivé státy porušovat pravidla jednotného trhu a Česko si pak nebude schopné zajistit dostatečné dodávky energie.
Ve výsledku by smíchání Šefčovičova plánu s českou podmínkou znamenalo, že státy určí energetickým firmám, jaké mají mít elektrárny, bez ohledu na to, zda pak budou na společném trhu konkurenceschopné. „Nejsem si jistý, jestli právě právo na národní mix není zdrojem dnešních problémů, kterým v energetice čelíme,“ říká Herrmann z RWE.
