Stavba roku za dvě miliardy, která má Jihlavě vydělat padesát. Podívejte se na vítěze České ceny za architekturu
Čtěte e15 v Googlu přednostně
Nastavte si e15 jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.
- Horácka aréna v Jilhavě získala letošní Českou cenu za architekturu.
- Soutěž České komory architektů zároveň ocenila pět finalistů.
- Do jedné jde o veřejné stavby.
Jde o každoroční přehlídku architektury, urbanismu a krajinářské architektury, jejímž cílem je ukazovat na kvalitní a inspirativní stavby, jež ovlivňují města i krajinu a lidi, kteří v nich žijí. Ze 301 přihlášených realizací vybrala porota České ceny za architekturu 25 nominovaných děl. Na slavnostním večeru ve čtvrtek pak vybrala jednu hlavní cenu a také pět finalistů.
„Architektura se nikdy netýká jen budov. Týká se míst, lidí a různých způsobů, jakými může utvářet náš každodenní život,“ uvedla letošní porota soutěže. Platí to doslova. Všechny oceněné stavby do jedné jsou totiž stavbou veřejnou.
Letošní porota spojila různé profesní přístupy architektů a odborníků působících v evropském prostředí. Předsedal jí nizozemský architekt Jeroen van Schooten; v porotě dále zasedli krajinářská architektka Bettina Lamm (Dánsko), architekt Julio de la Fuente (Španělsko), kurátorka a editorka Manuela Hötzl (Rakousko) a architekt Ilja Skoček (Slovensko).
Horácká aréna
Na pozemku v centru Jihlavy stával zimní stadion. Město se jej rozhodlo nahradit multifunkční halou, kterou sem navrhlo architektonické studio Chybík + Krištof. Ti chtěli halu začlenit do existující městské struktury, dnes je kolem ní možné procházet, nakukovat dovnitř a využívat zrevitalizovaného prostoru kolem dokola. Dohromady jde přitom o čtyři objekty – kromě samotné haly je to také původní tréninková hala, která se ovšem pod rukama architektů proměnila, dále objekt provozně-technického zázemí a k tomu nárožní budova. Uvnitř se ukrývá restaurace, hotelové pokoje, fanshop, síň slávy a také tělocvična, která je doplněná o běžecký ovál na střeše.
Samotná aréna je tvořená betonovými tvárnicemi, které jsou doplněné perforovaným červeným pláštěm. Barva odkazuje na heraldické barvy Jihlavy i kraje, zatímco uvnitř se objevuje jiný odstín odkazující pro změnu na klub Dukla Jihlava. Navíc je to barva slavnostní. Výrazným prvkem fasády jsou trojúhelníky, které mohou připomínat korunu, gotické památky ve městě nebo ježka ze znaku města. Večer se koruna rozsvěcí. Budova za dvě miliardy korun by městu mohla podle odhadů v příštích letech přinést místní ekonomice až padesát miliard korun.
Porota arénu ocenila jako příklad, jak se může velká sportovní hala stát plnohodnotnou součástí městského veřejného prostoru a současně posílit vztah k místu. Udělila tak Horácké aréně hlavní cenu, kromě toho ale získala také Cenu veřejnosti.
Nádraží Praha-Bubny
Je to součást připravované železniční trati z centra Prahy na letiště. Ta sice ještě není hotová docela, dílčí části už ano. Jednou z nich je docela nové nádraží v pražských Bubnech. Autorem je architekt Jakub Cigler a je to zároveň jeden z prvních projektů na brownfieldu v Bubnech. Z toho by se měla za pár let stát plnohodnotná čtvrť, již má v režii společnosti Akipia zbrojaře Michala Strnada, J&T a také Penty. Zároveň se tu chystá budova Vltavské filharmonie.
Co se nádraží týče, je tvořené železobetonovou konstrukcí. Jednotlivá nástupiště jsou překrytá střechou odlitou z bílého pohledového betonu s kruhovými světlíky, které sem přinášejí denní světlo. Za tmy je stropní deska nasvětlena. Budova je koncipovaná tak, aby tu mohla v budoucnu vzniknout administrativní nástavba. Porota na stavbě, jež se stala finalistou, ocenila především přehlednost uspořádání, kvalitu detailů a materiálů i celkový urbanistický přínos, kdy veřejná dopravní stavba napomáhá k proměně velké části města.
Revitalizace Pivovarských teras ve Vimperku
Původně to byly Schwarzenbergovy ovocné sady. Z nepřístupného svahu je dnes nový městský veřejný prostor ve Vimperku. Za proměnou stojí ateliéry Steiner a Malíková krajinářští architekti a Roman Brychta Architekti. Jde o soustavu teras, kdy každá má vlastní atmosféru. Někdy jde o městské pobytové plochy, jindy o sad a louku nebo o komorní zahradní zákoutí. Architekti sem doplnili nové lávky, schodiště, rampy i pěšiny propojující historické centrum s okolní zástavbou.
Porota na návrhu ocenila především přirozenost celkového řešení a citlivou práci s původními zdmi, terénem, vegetací a historickými stopami místa. Terasy mají různé využití, od běžného denního života po pořádání komorních akcí, výstav, přednášek, sympozií či letního kina, koncertů nebo trhů. Investorem je město Vimperk, terasy se staly jedním z pěti finalistů, odnesly si ale také Cenu Aleny Šrámkové.
Oživení radbuzské náplavky
Řeka patřila k městu odnepaměti. Byla zdrojem vody, v zimě i ledu, zároveň to byla nejrychlejší dopravní cesta, pohon pro řemesla i průmysl nebo pro letní radovánky. V posledních desetiletích se řeka od města oddělila a lidé k ní na mnoha místech ještě pořád nemohou ani sestoupit. Byl to také případ plzeňské Radbuzy. Dojít k vodě tu nebylo možné ještě v roce 2019. Změnil to festival Náplavka k světu. Začala tak vznikat radbuzská náplavka; je to postupný proces, který stále trvá. Už teď je to ale projekt oceněný, stal se finalistou České ceny za architekturu.
Za rekonstrukcí stojí Ateliér k světu, který sem navrhl přístupné nábřeží s levitující kavárnou, červeně natřeným dvojmostím a s bílým sklápěcím schodištěm. Vznikla tu zhruba kilometrová promenáda, která se okamžitě stala vyhledávaným prostranstvím ve městě. Prostor doplnila v roce 2025 druhá etapa, během níž přibylo osvětlení i herní prvky, jako je basketbalové hřiště nebo trampolína. „Oživení náplavky je příkladem toho, jak mohou občanské a kulturní iniciativy posouvat hranice možného – nově interpretovat historické prvky a podporovat nové formy městského života,“ uvedla porota.
Svazková základní škola Lošbates
V roce 2025 zákon umožnil budovat takzvané svazkové školy – slouží dvěma sousedícím obcím, které do nich zároveň investují peníze. Vyrostlo jich už několik, mezi nimi také základní škola Lošbates v Louňovicích. Nestojí za ní ale dvě, nýbrž rovnou čtyři obce, které vypsaly mezinárodní architektonickou soutěž. Vyhrálo uskupení ateliéru Pelletier de Fontenay z Kanady a českého SOA architekti.
Navrhli dvoupodlažní budovu na rozhraní lesa a zástavby, kterou obklopuje velkorysý zelený dvůr. Ten je dějištěm nejen her, odpočinku, ale také výuky. Součástí školy jsou variabilní učební prostory s otočnými stěnami i akustické závěsy. Obojí umožňuje různé způsoby výuky. Škola má ale i komunitní funkci. Uvnitř se nachází sportovní hala, jídelna i umělecká škola, které jsou otevřené i po vyučování. „Základní škola Lošbates ukazuje, jak může spolupráce obcí, ambiciózní zadání a architektonické pojetí přinést nové podněty pro podobu současných škol a stát se tak inspirací pro další obce,“ ohodnotila porota, která i tento projekt zařadila mezi finalisty.
Rozšíření hřbitova v Hostivaři
Posledním finalistou je projekt rozšíření hřbitova v pražské Hostivaři. Nová část navazuje na stávající hřbitov a zahrnuje nový vstupní prostor, zázemí, vsypovou loučku i kolumbárium. To je tvořené jednoduchou stavbou z betonu, jejíž zdi zároveň chrání před ruchem vsypovou loučku. Její dominantou je zase divoká švestka.
Architekti z ateliéru Fertyk a Bakyta zvolili architekturu s přísnou geometrií, která kontrastuje s volně rostoucí vegetací. Zároveň přišli s inovací, kdy se urny dávají přímo do konstrukce stěn. Podle poroty tak vzniklo mimořádně důstojné a soustředěné prostředí pro vzpomínání, které svou sílu čerpá z promyšleného propojení architektury, přírody a pietní funkce místa.
