Nedostatek pracovníků přiměl firmy k tomu učit své zaměstnance digitálním technologiím ve větší míře než předtím.
Dlouhodobý nedostatek pracovních sil nutí české firmy přemýšlet o automatizaci výroby. Jenže řada z nich naráží na podobné dilema jako ředitel sklárny Crystalex Martin Kubát: „Není problém koupit roboty, ale nemáme nikoho, kdo je bude umět programovat.“
Stávající zaměstnance si nyní firmy musejí vyškolit na nové digitální technologie zpravidla samy. Chtějí, aby se i tato školení počítala jako rekvalifikace a dala se odečíst z daní. Firmy, které se do automatizace a digitalizace výroby pustily, si už uvědomily, že odborníky si musejí vychovat samy. Platí to o obrech, jako je mladoboleslavská Škoda, ale i o menších firmách, jako třeba liberecké nástrojárně Modelárna-Liaz. Mladé lidi si pro plně digitální bezvýkresový systém konstrukce vyškolí během dvou let.
Svaz průmyslu a dopravy usiluje o to, aby firmy mohly provádět vnitrofiremní rekvalifikace stávajících zaměstnanců a náklady na tuto činnost si mohly zahrnout do nákladů. „Snažíme se také o to, aby při rekvalifikacích organizovaných úřadem práce mohli účastníci jejich část vykonat přímo u budoucího zaměstnavatele na konkrétním zařízení,“ říká Milena Jabůrková, viceprezidentka svazu průmyslu.
S proškolením zaměstnanců pro potřeby takzvaného Průmyslu 4.0 začínají firmám pomáhat i některé vysoké školy. Na Západočeské univerzitě jednotlivé fakulty připravují kurzy pro partnerské průmyslové firmy, zpravidla v programu celoživotního vzdělávání.
Podívejte se, co umějí moderní roboti:
Londýnské muzeum vědy ukazuje roboty pomocníky. • e15
Vycházet mohou z kurzů, které mají k dispozici třeba studenti fakulty strojní. V nich se učí nejen v digitálním prostředí konstruovat a připravit výrobu výrobku, ale také ji ve virtuálním prostředí nasimulovat. S virtuální realitou se setkají i při návrhu konkrétních pracovišť.
Studentům nabízejí předměty, jejichž obsah se kryje s potřebami Průmyslu 4.0, i další technické školy. „Některé prvky Průmyslu 4.0 se vyučují i ve stávajících studijních oborech na fakultě strojního inženýrství v rámci oboru aplikovaná informatika a řízení nebo v oboru výrobní stroje, systémy a roboty. Na elektrofakultě VUT (FEKT) je možné se s těmito poznatky setkat v oboru automatizační a měřicí technika,“ uvádí Radana Kolčavová, mluvčí brněnského VUT.
Tato škola spolu s pražským ČVUT připravuje také otevření doktorského programu pro pracovníky Průmyslu 4.0. Podobný výběr mají studenti i na Vysoké škole báňské – Technické univerzitě.
Příprava pracovníků pro Průmysl 4.0 by ovšem podle zástupců podnikatelů a univerzit neměla být doménou jen technických škol. „I v jiných oborech bude nutné rozvíjet znalost počítačových technologií, schopnost pracovat s velkým objemem dat, analyzovat je a účelně využívat. Velký význam bude mít spolupráce technických vysokých škol s dalšími i „netechnickými“ univerzitami a výzkumnými institucemi,“ myslí si Ivo Hlavatý, děkan ostravské Fakulty strojní VŠB. Svým studentům už také fakulta nabízí programování či práci s daty.
Pro firmy může mít vzdělávání vlastních pracovníků a zavádění technologií Průmyslu 4.0 ještě jeden efekt. Díky atraktivitě takových projektů snadněji ze škol či z trhu práce získají vhodné pracovníky. „Pro mladé lidi je to motivace. Chtějí dělat aplikace na prediktivní údržbu, chtějí se, jako v našem případě, bavit s matematiky nebo softwarovými inženýry ze Silicon Valley. Už kvůli této motivaci má smysl takové projekty dělat,“ dodává Milan Šlachta z Bosch Group v Česku.
