Kritika NATO a následná zhoršující se bezpečnostní situace v Evropě a ve světě přiměly vládu ČSSD, ANO a lidovců, aby po dlouhém období škrtů začala armádě přidávat. Výdaje na obranu rostou od roku 2015, na konci dekády mají podle slibu koalice dosáhnout 1,4 procenta hrubého domácího produktu. Pokud by vývoj ekonomiky kopíroval aktuální čísla, vojsko by dostalo téměř 76 miliard korun oproti letošním 52,5 miliardy.
Samotná ochota exekutivy přilepšovat však nestačí. Ministerstvo obrany musí udržet optimální strukturu výdajů. Tedy vynakládat na platy, výsluhové příspěvky a další náležitosti maximálně polovinu rozpočtu, třicet procent pak na výcvik a pětinu na investice.
V opačném případě nastává úpadek, schopnosti vojáků se snižují a výzbroj zastarává.
Trend nebezpečně bobtnajících mandatorních výdajů ukázaly statistiky poprvé v roce 2012. Podle šéfa rezortu Martina Stropnického (ANO) by se s rostoucím rozpočtem měl poměr mezi jeho třemi základními složkami postupně dostat do normálu.
Další problém je zdlouhavý akviziční proces. Po letech lavírování, kdy úředníci zvažovali polské a pak česko-slovenské řešení, se rozhodli pro izraelské 3D radary. Spolu s dodávkami útočných pušek Bren a prodloužením pronájmu stíhaček Gripen to bude teprve třetí velký strategický kontrakt uzavřený od roku 2010.
O stavu, v němž se dnes nachází sekce vyzbrojování, svědčí to, že za éry ministra Stropnického ji vede už čtvrtý náměstek. Za loňský rok nedokázalo ministerstvo utratit přes čtyři miliardy.
Dvouprocentnímu podílu na HDP, který doporučuje NATO, se má rozpočet českého ministerstva obrany přiblížit v roce 2025. I když to dnes působí jako utopie, v letech 1993 až 2005 se tuto hranici s výjimkou dvou roků, kdy se podíl snížil na 1,9 procenta HDP, dařilo občas i výrazně překračovat. Obrat nastal až před dvanácti lety, kdy rozpočet začal postupně klesat až na 0,91 procenta HDP v roce 2014. Podepsaly se na tom hlavně Topolánkův a po něm Nečasův kabinet. |
